Nemodlenec nešťastník.
Tam, kde hyne víra,
pravé blaho zmírá.
O bezbožném muži dí se:
„Nešťastník ten nemodlí se.“
Jak by nebyl nešťastníkem?
Nekoří se Bohu díkem,
76
neříká, když vstává s lože:
„Díky Tobě, věčný Bože!“
Mrzutě se kolem dívá,
nevyspalý blbě zívá;
bez modlitby za stůl sedá,
snídaní jak zvíře hledá;
není-li ho, na choť bručí,
jako hladný medvěd mručí,
nevěda, co v noci tropil
a že v krčmě kde co propil.
Žena slzí, dítě pláče,
do práce jde muž se mrače:
„Bez halíře dneska jsem,
jdi, a něco na dluh vem.“
Z práce v krčmu zaměří,
a tam na dluh večeří.
Týhodní svou „robotu“
vesel končí v sobotu;
ženě ze mzdy málo dává,
a zas do krčmy se brává;
tam též slaví Boha Pána,
nepotácí-li se z rána;
jeho žena, jeho děti
smutně Boží svátek světí.
Bezbožník tak živoří,
až se bídně umoří;
ženu v bídě zůstaví,
z níž se sotva zotaví;
nedá-li jí víra síly,
s dětmi hroznou bídu sdílí.
Vdovo, konej úkol svůj,
Marja za tě oroduj!
77