Bílá Hora.
Moudří ročně na Horu jdou Bílou
konajíce pouť svou truchlomilou:
ze svých hříchů upřímné se kají,
před oltářem Boží Matky lkají.
Maria, slyš v nebi naše hlasy!
mají-li se vrátit staré časy,
za nichž vlasti České doby bludné
na svůj národ strhly věky trudné?
Zhrdli Češi jazykem svých dědů,
k Němcům obrátili toužných hledů;
Pražan boháč dával do ciziny
na učení dcerky své a syny;
odtud vraceli se odrodilí,
a zde jako Němci hrdě žili;
ba i otců víry se tam vzdali,
za ni bludy cizí domů vzali.
Nešvar zhoubný dál se šířil z Prahy,
rozeštval náš Český národ drahý;
znenáhla se vedral na Moravu
i tam zmátl mnohou mělkou hlavu,
přivolali v tvrdošíjném vzdoru
na svůj národ žalnou Bílou Horu.
Svědčí o rozumu málo zralém
za dob lží a klamem rozeštvaných.
za dnů hesel odbojných a planých,
bludaře si volit vzdorokrálem,
101
kterýž maje v bitvě zbrojnou chasu,
hrdinně se tužil v hodokvasu;
a když Čechů padlo na tisíce,
od číše rek pádil za hranice.
Statků zbaven v Němcích „Zimní král“,
národ Český hroznou škodu vzal;
hříšná proti Církvi, králi vzpoura
pravé blaho národu vždy bourá.
Krátkozrakost za těch našich časů
v nevyčichlém libuje si kvasu,
davy lezou k cizácké zas pasti,
odhazují s věrou lásku k vlasti.
Kéž Bůh zkoušku nebezpečnou zkrátí,
slepci kéž se k dědům zbožným vrátí.
Církev probudila národ z mdloby,
zaházela vykopané hroby;
za dob našich druhá Hora Bílá
národ náš by snad i vyhubila.
Matko Boží, patronové naši,
vyproste nám brzy dobu blažší!