Po odpoledních službách Božích.
Odpoledne za květnové neděle
varhany už oněměly v kostele;
stoje v zadním koutku, okem všechny měřím,
jak se v levo, v pravo ubírají k dveřím:
živá školní mládež útěšný roj včelek
k slovu učitelů, k slovu učitelek,
jinochů a panen řady bezúhonné,
lilie a růže, konvalinky vonné;
za ručičky vedou matky malé dítky,
fialenky skromné, sličné jarní kvítky,
rozumní a moudří mladší, starší muži,
jenž se v pravdě blahé, nábožnosti tuží,
s nakloněnou hlavou stařenky a kmeti,
jenž tak spokojeně svátky Páně světí;
na kolenou každý před Bohem se kloní,
nejeden i slzu z oka svého roní;
ve kropěnce každý prsty svoje smáčí,
žehná sebe křížem, z chrámu Páně kráčí.
Ó jak krásná jsi, ty Boží neděle,
kde kdo z kostela jde domů vesele.
Dokud slunko jasné, žhavé střely leje,
kde kdo pod krovem si odpočinku přeje;
otec, matka s dětmi radostně se baví
dobrou četbou, písní Pána Boha slaví.
Tak se blaze žije v katolické chatě,
žije se tam moudře, žije se tam svatě.
29