Krásný sen.
Matinko má roztomilá,
kterak jsem se těšila
na ten nový jasný den!
Povím vám svůj krásný sen;
tento sen můj tak byl živý,
že se rozum můj mu diví.
Chodila jsem v zahradě
tam, kde máme v pořadě
pestrých květin záhony
bez všeliké úhony;
aj tu anděl z nenadání
laskavě se ke mně sklání.
Za ruku mne vlídně vzal,
a mne vedl dál a dál,
až jsme vešli v pravý ráj,
za kterým byl sad a háj;
tam se anděl rozezvučil,
a mne touto řečí učil:
„Hle to kvítí dobře znáš,
v zahrádce je doma máš;
bývám tobě po boku,
stále mám tě na oku;
na zahradě ráda dlíváš,
na květiny své se díváš.“
„Libovonná fiala
pěkně se ti ujala;
34
bělostkvoucí lilie
brzo se ti rozvije;
a ta růže stolistá
blaží tebe dojista.“
ReklaŘekla jsem: ,Můj anděle,
dovol děvě nesmělé,
proč ty naše kytičky
jsou jen přece chudičky,
a proč toto rajské kvítí
lépe voní, lépe svítí?‘
Andělíček odvětil:
„Pěstuj ctnosti ze všech sil,
které hlásá kvítí tvé
na zahradě libostné;
potom spatříš v rajské spáse
květiny své v plné kráse.“
„Skromná buď jak fiala,
bys se k Bohu dostala;
čista buď jak lilie
pod ochranou Marie;
v lásce k Bohu v každé době
víc než v růžích libuj sobě.“
„Modré zvonky tebe zvou:
,K Bohu povznes mysl svou‘;svou;‘
konvalinkou volá máj:
,Slávu Marje Panny haj‘;haj;‘
prosí každý kvítek vonný:
,Život tvůj buď bez úhony!‘“
Anděl v jasném oblaku
ztratil se mi ze zraků;
35
zora oknem zasvitla,
já jsem ze sna procitla;
ale jeho vážná slova
duše posud živě chová.
Matka praví : „Tento sen
připomeň si den co den;
anděl Strážce tebe snem
učí krásným ctnostem všem;
budeš-li je konat vděčně,
šťastna budeš nekonečně.“