5. Sedmihlásek.
Po kosovi letem dvorným
sedmihlásek přiletěl;
uvítán byv zpěvem svorným
čtveračivou tu řeč měl:
„Nemějte mne bratří, sestry,
sbore vážný, sněme pestrý,
za spojence lichých proroků!
Ač mne sedmihláskem nazýváte,
povahu mou tuším dobře znáte;
stojímť vždy vám věrně po boku.
Proto zpívám hlasem sedmerým,
abych bratřím, sestrám veškerým
srozumitelnou dal výstrahu,
zvím-li o lupiči, o vrahu.
Ó jak po nás přítelíček touží,
a jak strážně nad hlavou nám krouží;
pohyby těch křídel jeho mírné
obdiv budí v dálce nedozírné,
aby podezření nevzbudil,
a strach všechen od nás zapudil;
až pak náhle jako střela
vrazí na nás šelma smělá,
a nás bez bolesti dlouhé
požírá jen z lásky pouhé.
Dobráci ti v dobrém žijí míru;
jestřáb, sova neublíží výru;
ostříž, luňák, krahujec a sup
neskřiví si pérko ani chlup;
o sebe vždy mají vzornou péči,
hlad svůj jenom naším tělem léčí.
Jsou prý naši věrní rodáci,
a my prostí slabí chudáci,
12
máme jejich pilnou snahou
spokojenost nalezť blahou.
Nebýť těchto činných národovců,
méně měli bychom vdov a vdovců,
mnohem méně truchlé siroty
zažilo by krušné trampoty.
Národovců těch se chraňme,
do rodin jim přístup braňme;
vím, že pravdu mám, an zřejmě dím:
„Jsou to vlci v rouše beránčím.“
Dost nám blahobyt náš boří
lišky, kuny, lasky, tchoři;
má-li ještě národ ptačí
pěstovati símě dračí
vlastní zvrhlou nerudou,
satanskou tou obludou?
Ba i satan v Boha věří,
ač se při tom strachem škeří;
ale drzým tvorům tento starý lhář
zahaluje někdy zrak i tvář,
aby rtoma rouhavýma všudy
rozsívali hnusné lži a bludy,
a z těch hmotný užitek si brali,
kterýmž víru, pokoj, blaho vzali.
Ti, jenž víru živou v Boha mají,
podlým štváčům rázně výhost dají.
Vypovím vám, co jsem viděl, slyšel,
an jsem z jara do kraje si vyšel.
Na lípě jsem pohodlně seděl,
s větve rád jsem kolem sebe hleděl.
Byla klidná neděle;
pod lipou lid vesele
líbezným se zpěvem bavil,
radostný den Páně slavil.
Spokojenosť zjevně září
mladým, starým z vlídných tváří.
13
K lípě tré se mužů mladých blíží.
Při tom mimořádném objevu
okamžikem bylo po zpěvu;
každý k divným cizincům těm vzhlíží.
Liščí tahy na jednom jsem zřel,
druhý na rtech běsný úsměv měl,
a ten třetí jako sova mžoural,
do všech koutů zrakem tupým štoural,
jakoby byl v noci málo spal,
a teď slunka Božího se bál.
„Na zdar!“ zvolal čelný dobrodruh.
„Pochválen buď Ježíš Pán a Bůh,“
odvětil mu stříbrovlasý kmet,
a již hýbal příchozím se ret;
za druhem druh vypravoval,
jako prý svět se přemudroval.
„V městech máme stálé zábavy,
neznají tam lidé únavy;
v neděli a v každý svátek,
ve všední den, ba i v pátek
hrává aspoň kolovrátek.
Tam lid od rána do noci
nedává se ničím přemoci;
a zas od večera do rána
kde kdo statně hrá si na pána;
muž i žena, i to malé robě
jí a pije, všeho přeje sobě.
Jinde nová doba bujně kvete,
vás tu ještě smutný pravěk hněte.
Vzchopte se a novým proudem plujte,
blaho sobě odhodlaně kujte!“
Vážně povstal stařec ctihodný,
a hned dal se v hovor úrodný:
„My to vaše blaho dávno známe;
ale věřte, my ho nehledáme!
14
V Bohu jsme a v krásné ctnosti
pro ten život šťastni dosti;
čeho lidem nad to potřebí,
dá nám Pán Bůh zde i na nebi.
Věru znějí vaše planá slova
jako v ráji slova satanova!
Co tu od vás ucho slyší,
naši touhu neutiší.
Vaše rada úkolem je nesnadným;
spíše získáte nás skutkem příkladným.
Jděte s Bohem, milí braši!
Za tu mělkou radu vaši
dám vám s sebou za náhradu
upřímnou a dobrou radu.
Svolejte si, odrodilci veškery
vyznavače bohapusté nevěry;
chutě sobě obec nově
zakládejte na ostrově
v bohatém a krásném kraji,
bez práce kde hrozny zrají.
Vám se zdaří úloha
bez víry a bez Boha.
Obec ta by neměla
kříže ani kostel;
místo zbožné bohochvály
zaznívej tam výskot stálý;
místo v bohumilé ctnosti
žijte v pusté bezbožnosti;
svatých knih si nevšímejte,
raděj’ pilně v karty hrejte.
Roztomilé vaše děti
Svatý Duch ať neposvětí;
bez Božího Zákona
nechť je mine úhona.
Po nějakém delším čase
do vsi naší přijďte zase;
15
já pak s vámi půjdu k vám,
abych přesvědčil se sám,
kterak tou svou moudrou snahou
budete míť obec blahou.
Doposud jsem v cechu nevěrců
spatřoval vždy nejvíc obžerců,
nejvíc lenochů a tuláků
nejvíc bídníků a nuzáků,
nejvíc štváčů, rváčů, rýpalů,
nejvíc lhářů, chytrých šibalů,
nejvíc zlodějů a lupičů,
nejvíc všeho práva tupičů,
nejvíc zoufalců a sebevrahů
lehkovážným lidem na výstrahu.
Až to vaše blaho uvidíme,
pak vám teprv rádi uvěříme;
či snad z vlastních výskumů
nabudete rozumu?
Zatím mějte moudrosť svoji
a nás nechte na pokoji!“
Mumlalo tré kalousů
zlostně cosi do vousů,
a jak zmoklé slepice
odcházeli z vesnice.
Pod lipou zněl hlahol nový:
„Sláva panu starostovi!
Onť svou moudrosť netajil,
svatou pravdu obhájil!“
Drahé sestry, milí bratří,
tak i nám se chovať patří!
Hajme ty své šťastné prahy,
zapuzujme chytré vrahy,
hlasatele nevěry,
jedovaté ještěry!“
16
Sedmihlásek dopověděl
a již na své větvi seděl.
Rozjařil se ptactva sněm,
mila byla řeč ta všem.
Kde kdo křidélkoma hýbal,
nadšeně druh druha líbal;
nikdo dojmu neodolal,
každý zplna hrdla volal:
„Nejctnostnější ze všech kráska
věnčiť bude sedmihláska!