Po zřídle věd jak jelen žíznivý(J5m)
práh Augustin a proto Tagaste(J5m)
otcovský dům jenž klecí nádhernou(J5m)
mu ducha spínal orlí peruti(J5m)
opustil náhle s divou rozkoší(J5m)
jak loď kdy zemský za ní mizí břeh(J5m)
s přístavem město hory oblačné(J5m)
a před ní širý volný oceán(J5m)
své plachty zdouvá hrdá blažená(J5m)
plout za cílem tím valným prostorem(J5m)
tak Augustin se kochal volností(J5m)
a jako mračno těžké ledem krup(J5m)
se s duší plnou velkých zámyslů(J5m)
do dálky hnal kde slavná Karthago(J5m)
všem otvírala brány moudrostí(J5m)
Jak potápěč tam v hloub se velkých knih(J5m)
s nadšením nořil bludů útesy(J5m)
pomíjel šťastně pravdy blýskavou(J5m)
by perlu ze dna sobě vylovil(J5m)
a nitru zjednal klidu blaženost(J5m)
Čím šířil se však obzor vědění(J5m)
jak chodci s výšiny kraj rozsáhlý(J5m)
čím více bludů šelmy divoké(J5m)
před ostřím tratily se rozumu(J5m)
tím více pravda lesklou vidinou(J5m)
v dál prchala jak dýmu kotouče(J5m)
A proto s hněvem knihy odhodil(J5m)
mudrců řeckých písmo Hebreův(J5m)
i nové písmo věštců Kristových(J5m)
a jiných náuk plané blouznění(J5m)
a k sobě děl Jak s růží kalicha(J5m)
ohyzdný hmyz s své duše setírám(J5m)
jed bájných těchto lidských výmyslů(J5m)
jáť jinak žízeň ducha uhasím(J5m)
Šept dívčích rtů a oka chtivý blesk(J5m)
mi lepší bude k bohům modlitbou(J5m)
a v měkkém slastném ženy objetí(J5m)
tvorčího ducha okem postřehnu(J5m)
a v ňader vlnách hudbě tajemné(J5m)
života vlny bouřně ucítím(J5m)
I do víru se vrhnul rozkoší(J5m)
a každý lístek květu dívčího(J5m)
na cestě trhal v divém záchvatu(J5m)
však žízeň rostla každým pohárem(J5m)
jak vodou mořskou by ji ukájel(J5m)
až v číši slastí zůstal pelyněk(J5m)
Zas do své jizby ke knih závitkům(J5m)
se vrátil Augustin jak tažný pták(J5m)
se z jihu vrací k hnízdu rodnému(J5m)
však spony jejich bál se otevřít(J5m)
by každým listem šelest výčitek(J5m)
mu ve sluch nezněl ohlas výsměšný(J5m)
Však nejhůř bylo v chmurách soumraku(J5m)
kdy spánek míjel rozpálenou skráň(J5m)
a oknem jizby luny paprsky(J5m)
padaly chvějně na knih nápisy(J5m)
kdy stínů nočních smečka hladová(J5m)
plnila síň a nikde zniknutí(J5m)
Tu z plné duše vzdychal Augustin(J5m)
Kde tedy pravdy zářná pochodeň(J5m)
bych duše bídné zahnal temnotu(J5m)
kde její sněžný tají se mi květ(J5m)
bych síň pustého srdce vyzdobil(J5m)
kde její zdroj bych ptáka perutí(J5m)
svou duši vhroužil v živné hlubiny(J5m)
Tu v dumy teskné rojem křepelek(J5m)
přilítly upomínky na domov(J5m)
ve sprahlou duši rosné krůpěje(J5m)
v jichž zrcadle se shlížel Augustin(J5m)
zřel rodný dům svou jizbu útulnou(J5m)
a v okně mateř drahou Moniku(J5m)
jež dlaní vlídnou okem laskavým(J5m)
jej k sobě v náruč nazpět volala(J5m)
jak strážný maják koráb zbloudilý(J5m)
Ta jistě dnes jak v době rozchodu(J5m)
své ruce spíná za něj k modlitbě(J5m)
pod křížem chmurným hrubě tesaným(J5m)
šeptajíc tiše Kriste Ježíši(J5m)
ostříhej syna světa v bludišti(J5m)
a dej by jako duše Šavlova(J5m)
i jeho hrdost bleskem zázraku(J5m)
před tebou klesla vstala kající(J5m)
by matka jeho klidně mohla zřít(J5m)
v pochmurný jícen hrobu blízkého(J5m)
Zří její oko vlahé důvěrou(J5m)
ke svému bohu tváří vrásčitou(J5m)
jež nadpozemským chví se zápalem(J5m)
zří suchou dlaň jak s dlouhým žehnáním(J5m)
se zdvihá do dálky a v temnou noc(J5m)
a srdce led jak vánky jarními(J5m)
vzpomínek dechem taje znenáhla(J5m)
až v mysli svojí nitky myšlének(J5m)
Augustin spředl v klubko úvahy(J5m)
Matčino srdce jako mořská tůň(J5m)
v níž perly blýskají se citů všech(J5m)
jak zrcadlo v němž duše synovská(J5m)
svých bludů vrásek jistě dostihne(J5m)
jak oko slunce úskalí jež zná(J5m)
a nepravosti hnusné bařiny(J5m)
což stráži té bych sebe podřídil(J5m)
pod křídlem jejím letěl ku pravdě(J5m)
a boha toho rovněž vyznával(J5m)
jenž s jejích retů zněl mi v kolébku(J5m)
Tu hlasem bouřným zvolal Augustin(J5m)
Pod hvězdou tou zas sejdu do hlubin(J5m)
po stupních vůle s lampou rozumu(J5m)
Však ještě duch mi jiskrou nadšení(J5m)
skráň dosud sžíhá ještě síly zdroj(J5m)
k poznání pravdy stačí dojista(J5m)
Okénkem jizby právě purpurný(J5m)
pruh od východu pršel paprsků(J5m)
a v pergaménů padal závitky(J5m)
jež pevně v ruce držel Augustin(J5m)
svatého Pavla listy nadšené(J5m)
Zimničným chvatem četl Augustin(J5m)
slov hudbě naslouchaje vznešené(J5m)
jež z listů těch jak skalní vodopád(J5m)
se do duše mu valem hrnula(J5m)
A bylo mu jak hvězdu za hvězdou(J5m)
by duše jeho temná chytala(J5m)
jak světlo by se srdce o hranol(J5m)
v déšť jisker slunných v duhu tříštilo(J5m)
jak s mrakem bouřným dával by se v let(J5m)
a s bleskem letěl moře do hlubin(J5m)
jak oheň pil by z rudých oblaků(J5m)
v nichž slunce na obzoru vychází(J5m)
Tak čtoucímu hra pestrých obrazů(J5m)
plnila mysl ale učení(J5m)
hluboký význam slova Pavlova(J5m)
zanikal hluše s každým obrazem(J5m)
jak na moři sled pouti korábu(J5m)
neb chromý rozum blesknou obraznost(J5m)
nestihl nikdy světlé na pouti(J5m)
Zas pochybností býlí vzklíčilo(J5m)
Což po bohu jenž bájí zázraků(J5m)
jak berlou podpírá své učení(J5m)
což po bohu jenž slova svého zvuk(J5m)
provází hromem aby srdcí zvon(J5m)
tajemnou bázní v souhlas rozhoupal(J5m)
záhrobních trestů burnou vichřicí(J5m)
Proč učení to je li od boha(J5m)
jak zlatá mince vlastní hodnotou(J5m)
nevchází v lid jak símě květinek(J5m)
smetené z dáli vichrem náhody(J5m)
jež sluncem vůle vláhou rozumu(J5m)
ze sebe klíčí v kalich úrody(J5m)
Proč chce li bůh mne k pravdě dovésti(J5m)
též ke mně nesnese se zázrakem(J5m)
učení znak mi ohněm nevtiskne(J5m)
proč Šavlovi se bleskem ukázal(J5m)
a pravdy číš mu vnutil mocí svou(J5m)
Kol čela zástup divných myšlének(J5m)
motýlů nočních směs se míhala(J5m)
až v duši hlas se ozval tajemně(J5m)
Dej v pouť se rychle do Egypta jdi(J5m)
tam staleté jsou knihy moudrosti(J5m)
jichž klíčem zlatým kněží posvátní(J5m)
chrám pravdy věčné tobě otevrou(J5m)
Na pouť se dálnou zvedl Augustin(J5m)
Jak čápů roje svatých ibisů(J5m)
poutníků davy v zlatých lodicích(J5m)
po Nilu pluly do bran Saidských(J5m)
na slavnost velkou božské Neithy(J5m)
Kam zrak dosáhl vody byla poušť(J5m)
neb svatý Nil své břehy opustil(J5m)
by patu zlíbal chrámů pyramid(J5m)
jež němí svědci slávy egyptské(J5m)
nad vodou čněly stíny v obzoru(J5m)
Za zpěvu smíchu sister klepotu(J5m)
po vodní pláni loďky letěly(J5m)
jak stíny od západu rostoucí(J5m)
jež na nebi s hvězdnatých perutí(J5m)
setřásal tiše anděl večera(J5m)
S poutníky těmi do bran Saidských(J5m)
Augustin vešel v přátel průvodu(J5m)
již slavného v něm ctili mudrce(J5m)
však mysl jeho k smrti znavena(J5m)
neb ani v Nilských svatých hlubinách(J5m)
neshledla pravdy v knihách egyptských(J5m)
Od Kanobu kde sídlí Serapis(J5m)
až po Memfidu svaté Isidy(J5m)
noc bludů kývá černou perutí(J5m)
a bůžků trůní larvy zvířecí(J5m)
Lhostejnou myslí proto Augustin(J5m)
v svatyni vzhledl božské Neithy(J5m)
nad jejímž vchodem smělý nápis čet(J5m)
Jsem vše co bylo jest a bude kdy(J5m)
však závoj můj tvor žádný nepozved(J5m)
v dumách přátele své provázel(J5m)
již na hody jej vedli posvátné(J5m)
k poslední sloce slavných modliteb(J5m)
Ve přátel kruhu v slunci krásných žen(J5m)
Augustin střásl chmury veškery(J5m)
jak strom kdy deště velké krůpěje(J5m)
nenáhlým střásá vichru zadutím(J5m)
Pavilon skrytý v háji palmovém(J5m)
lampami hořel zpěvy zazníval(J5m)
Kol stolu hostí dav i zástup žen(J5m)
rozložen pestře v čele Augustin(J5m)
Květ lotosu mu skvěl se v kadeři(J5m)
a velké oko naftou hořelo(J5m)
neb vášeň starou cítil v útrobách(J5m)
na ústech žhavé ono dechnutí(J5m)
jež jedu kouzelného oparem(J5m)
mu smysly mátlo číše zvonily(J5m)
na počest jemu řečí nadšenou(J5m)
kýs řečník ducha jeho velebil(J5m)
jenž jako strom pln zářné úrody(J5m)
všem chtivým skytá plodů poznání(J5m)
V šum hlasů flétna s písní blouznivou(J5m)
tajemně zněla tepna veselí(J5m)
rychleji bila líce snědých žen(J5m)
závoji plály ohněm toužebným(J5m)
opojná vůně henny oranží(J5m)
plnila síň tu povstal Augustin(J5m)
Jak plavec bludný plachty lodi své(J5m)
napínám marně abych spásnou zem(J5m)
kde bájná roste pravdy květina(J5m)
dostihl v životě ni Neitha(J5m)
jíž dnešní platí vaše oslava(J5m)
ni Osiris ni Tifon zlověstný(J5m)
tvář sfingy neodkryli tajemnou(J5m)
však pravdy zář ta světem musí plát(J5m)
jest symbol nesmrtnosti pověčné(J5m)
té pravdě skryté síle neznámé(J5m)
ať na hvězdách či mořem koluje(J5m)
již člověk tuší ale nestihne(J5m)
číš tuto ku oslavě přináším(J5m)
Zazněly číše tanec zavířil(J5m)
hlas mužů bouřný v žen se mísil smích(J5m)
Augustin mlčel zíral upřeně(J5m)
na konec stolu v hustém závoji(J5m)
seděla žena vážně bez hnutí(J5m)
z černavých květů s věncem na hlavě(J5m)
jak sochy němá zahalená tvář(J5m)
ni krmě kolující poháru(J5m)
se netkla rtem ni hlasem jediným(J5m)
v proud nevmísila hlučné zábavy(J5m)
Tu Augustina divný pocit jal(J5m)
a hrdlo úžil tuchou neznámou(J5m)
krev srdcem hnal do tepen vířivě(J5m)
v hlubině duše tajně šeptaje(J5m)
Tak pravda stajena as člověku(J5m)
Však znát ji musím pravil Augustin(J5m)
k postavě němé kvapně pokročil(J5m)
a zvednul závoj Skleným pohledem(J5m)
hrozila jemu mrtvá mumie(J5m)
Smrt pravda jest jen zvolal Augustin(J5m)
a hrůzou kles Když z mdloby nazejtří(J5m)
procitl znáhla darmo přátelé(J5m)
mu dávný vykládali svatý mrav(J5m)
jenž v upomínku žití za hrobem(J5m)
mumii činil hostem hodů všech(J5m)
Augustin nevěřil Smrt pravda jest(J5m)
jen stále volal město opustil(J5m)
Své matce potom k nohám poklesl(J5m)
a děl Jak někdy bleskem Šavlovi(J5m)
bůh tvůj se ke mně s výše naklonil(J5m)
a pravdy číš mi vnutil mocí svou(J5m)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
13 |
| Celkem veršů: |
259 |
| Jamb: |
259
(100 %)
|