9. Do památníku.

Jaromír Březanovský

9. Do památníku. (V. K.K.)
Marně těkám lučinou kvítečků významy něžné lásky okem zpytujíc, ach, jediného nevím, jenž-by, bratře, jevil, jak něžně milosti horoucí v utrobě mé se koří obrazu tvému plamen. Zvím-li, uvaď kvítek, kudy neštěstí syna nesla smutná zem. Jediný růže drahé, zbořenin ráje zbytky milé, lístek chráním pouvadlý; naň srdcem vyroním jednu slzinku krve, 107 ať, cokoliv spojilo v šťastné době vlasti milence, tobě vždycky milou teď na památku poví: Bůh, ctnosť a vlasť! 108

Kniha Chudobky (1861)
Autor Jan Šrámek