11. O.O dvou velkých pánech.
Na kopečku zámeček stál,
pod kopečkem domeček,
v zámečku dva velcí páni,
u domečku kvíteček.
Měli páni laskominy
na med kvítku krásného,
ale kvítek jim se smával,
a to z hrdla plného.
„Milost-pane, u večer dnes,“
správci praví Anninka,
„v lásce na vás čekat budu
u svého tam okýnka.“
111
„Jemnost-pane kancelářský,“
druhého zve dívčina,
„za stodůlkou, než nám mine
desátá dnes hodina.“
Běží správec hopky, hopky,
až se viklá slavný cop,
kancelářský dolem skáče,
jak-by chytal hvězdný strop.
Pana správce do komůrky
chytrá Anna vsadila,
potom rychle za stodůlku
pro písáka spěšila.
„Honem, honem, čepec mějte,
živůtek a sukni mou,
po tichounku kolem oken
proklouzneme zahradou.“
112
Sladký písák jako máslo,
ku všemu rád svoluje,
nepomyslí, že mu Anna
sazemi tvář maluje.
Když byl takto Jemnost-Francek
v černou Annu proměněn,
hned byl do komůrky malé
na hubinky uveden.
Ve dveřích mu ovšem děva
vyklouzla jak hladký mník,
ve tmě, jako myška v pasti,
zůstal sladký písařík.
„Hm, hm,“ sladký Jemnost-Francek
otázku svou cukruje,
„hm, hm,“ o pět kroků dále
Milost-Francek svoluje.
113
Pochodem již tedy hnou se
k sobě oba v zápětí,
již se blíží, jižjiž padnou
v lásky vroucí objetí.
Hoj, tu bylo milování,
ach, tu bylo hubinek,
jako sazí po komíně,
na bezu jak bezinek.
S pány svými myš i kočka
sladkou dobu slavily,
chmel i píci, ječmen, žito,
v tolary jsou změnily.
Zchudla kassa, do váčků jen
pánům Francům nosily,
v tom, nu, v tom se ovšem notně
chytré myši zmýlily.
114
Zatím páni hubičkami
tolary si sázeli,
černidlem a sazičkami
lásku v tvář si spláceli.
V tom se dvéře otevřely,
otec, matka, družina
se světlem tu přicházejí,
v koutě stojí dívčina.
Vše se diví vroucí lásce
těchto velkých pánů dvou,
již je mocí k smíchu nutí
hojnou lásky odplatou. –
Když se potom velcí páni
k domovu zas vraceli,
hubičky i vroucí lásku
žlučí prý si spláceli.
115