Z HOŘÍCÍCH ROZVALIN.

František Kvapil

Z HOŘÍCÍCH ROZVALIN.
Z hořících rozvalin se zdvihá černý dým a my z nich prcháme jak hnáni prokletím, prcháme v cizí dál, svit zhasl naděje, a nocí nářek zní běd v divé peřeje: „Ach, ještě pohled jen!“ – Však i ten zajde s ním... Ty vládce na nebi – již zahřmi hromů stem, již zahřmi, jsi=lijsi-li – neb tvé chrámy rozmetem, zdrtíme slzou svou, a blesky dá nám žel: Tys nechal lid svůj mřít a nářků neslyšel – ó Bože, ozvi se – v noc zoufalství my jdem! Kdo útěchy nám dá? Jen slza smáčí zem, tu drahou, ztracenou – nám smrt jest údělem, a marný všechen stesk a pozdní všechen žal – již Bůh nás opustil neb sám kdes dokonal, a světem peklo hřmí, a lidé hynou v něm! 32

Kniha Bělohorské melodie
 (1918)
Autor František Kvapil