DOZPĚV BÁSNÍKŮV PO LETECH.
Jsme mys, kde nejvíc zuří vlna zkázy,
leč naše hruď vždy příboj v moře srazí.
Jsme maják, ať se mračna ženou ztmělá,
vždy paprsk zoře vytryskne nám z čela.
Chcem žít a žijem, a vždy, víru v duši,
páž škůdců úklad zdrtí, pouta zkruší.
Nám neříkejte: Je vás hlouček pouze!
– Kde mužný vzdor, i síla přijde k touze.
Nám neříkejte: Národ váš je chudý!
– Však pučí v skále český granát rudý.
Nám neříkejte: Bez plodu jste květem!
– Byl čas, kdy chorál náš hřměl celým světem,
byl čas, kdy z výhně české duše ryzí
šla myšlenka, květ zlatý, v kraje cizí,
kdy v plameni mřel Hus, a vrahů k šiku
sil bledý strach zpěv božích zápasníků!
Vždy věrni sobě a vždy v ruce ruku,
jen stůjme pevní nových bouří v shluku.
37
Jen víru mějme, jako slzy máme,
a naše rámě každou zlobu zláme.
Jen vůli mějme, z ní se rodí činy,
když nás ne, lidstvo uzří šťastné syny!
Jen lásku mějme – láska v každé časy,
byť s Golgathy, svět podmaní a spasí!
38
Obsah
In tenebris9
Bílá Hora11
Večerní píseň zoufalého12
Hrana zvoní...13
Tryzna padlým na Bílé Hoře14
Tvůj hrob je pust...15
Píseň žaloby16
Na rozcestí18
Nemohu zapomenout...19
Přípitek20
V stesku21
Sám klečím ještě23
Morituri24
K tobě se modlím...25
Večerní píseň vězně26
My umírali...28
Pěvcům29
Poslední výkřik30
Miluji tě posud...31
Z hořících rozvalin32
Umlkni, loutno...33
Na výspě poslední34
Po nebi mraky36
Dozpěv básníkův po letech37
[39]
Poznámka.
„Bělohorské melodie“ byly napsány v letech 1873–1875 a jednotlivě byly otištěny v „Obrazech života“ r. 1874, v „Lumíru“ 1875, ve „Světozoru“ 1876 a v almanachu „Máji“ r. 1878. Jsou dokumentem doby, jehož nemožno ani utajit, ani zapřít – a tj. jeden z důvodů, proč vycházejí znovu na boží svět.
E: ph + pk; 2002
[40]