NADĚJE.

František Kvapil

NADĚJE.
Radostí již zmizel zástup skvělý, těžké boly zašly, přebolely – ale naděje vy oplakané kam jste prchly smavé, duhotkané? – Na skály jsme nehostinné padly, v žáru léta vypráhly a zvadly. – Do močálů klesla naše křídla, pohřbila nás vody kalná vřídla. – Do lesů jsme tmavých spěly k dáli, ostré trny nás v nich ubodaly. – Do srdcí jsme slétly v lidské hrudi a jak led nás mrtvá srdce studí, pohynula jará naše síla, zloba lidská nám ji otrávila. 40

Kniha Když kvetly máky (1905)
Autor František Kvapil