KRÁSNÁ HOLANĎANKA.

František Kvapil

KRÁSNÁ HOLANĎANKA.
Cos z moří severních jí tane v zraku, kde zeleň tmí se stíněna brv sítí. Mníš, u rybárny sedíš za soumraku, ten zlatý písek ve vlasech jí svítí. Hluk moře slyšíš a skřek divých ptáků, a náhle stesk tvou duši ve spár chytí – půl žena z lidu, Loreley půl s vraku tě láká v klín a dal bys zaň půl žití. 13 Sníš o kraji, kde s průplavů se zdvihá les stožárů, kde mizí slunce v dálku a nyvě sladký přelud zrak tvůj stihá... Ó, probuď se! Zde na jiném jsi místě: Ta Loreley mdlý mok ti nese v šálku a – ne krev, v žilách kakao má jistě. 14