GUSLAR A DÍVKA.

František Kvapil

Oba píseň – jedna jak dech jara, v luh když hází zlaté pršky květů, druhá výkřik, melodie stará zvadlých tužeb, stroskotaných světů. Jedna mládím, věčnou láskou hárá, v ráj tě strhnout rázem touží v letu, druhá srdce z marných vznětů kárá, a: „Mír!“ v posled zašeptne jen s retů. Ale oba hymnus hřmící divě, jha když vzpomní, pod nímž národ stená, skutý v pouta na krvavé nivě. K nebi úpí, zde když srdce ledná, jest jak střela jedem zakalená – v obou zplodila jej bolest jedna!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

122. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Květy na hrob. (Adolf Heyduk)
  2. Po všem víru... (Ludvík Lošťák)
  3. Saronská růže. (Adolf Heyduk)
  4. A nechci zpívat truchlivě! (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU. (Antonín Klášterský)
  6. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  7. Až potom... ( K. Egor)
  8. ILLUSE LÁSKY. (Emanuel Čenkov)
  9. PÍSEŇ. (František Kvapil)
  10. Třetí jaro... (Růžena Jesenská)