GUSLAR A DÍVKA.

František Kvapil

GUSLAR A DÍVKA. – Pod obraz Jaroslava Čermáka. – Adolfu Heydukovi.
Oba píseň – jedna jak dech jara, v luh když hází zlaté pršky květů, druhá výkřik, melodie stará zvadlých tužeb, stroskotaných světů. Jedna mládím, věčnou láskou hárá, v ráj tě strhnout rázem touží v letu, druhá srdce z marných vznětů kárá, a: „Mír!“ v posled zašeptne jen s retů. Ale oba hymnus hřmící divě, jha když vzpomní, pod nímž národ stená, skutý v pouta na krvavé nivě. K nebi úpí, zde když srdce ledná, jest jak střela jedem zakalená – v obou zplodila jej bolest jedna! 15

Kniha Z výstavních táček (1891)
Autor František Kvapil