JEŠTĚ NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.

František Kvapil

JEŠTĚ NEZNÁMÉ S RŮŽEMI. – Z přítelova denníku. –
Jen jednou jsme se zřeli, a přec duše jak znaly by se dávno, před lety... Snad někde v ráji, sladké ve předtuše, v strom jeden rajský byly zaklety! A přec zas jsme se rozešli tak suše, a kdož ví, vzdech-li zbloudil na rety – však, Bože můj, ten život naděj kruše jest pouze písek v moře rozsetý. 25 Teď zjev váš hledám jako matku děcko – leč k lidem zpět již ráj se nevrací a mně se zdá, že ztratil jsem už všecko. Vy odešla jste – s vámi radosť, štěstí... Mně srdce zůstalo, jež krvácí, a diví se, že vše to může snésti... 26

Kniha Z výstavních táček (1891)
Autor František Kvapil