V ČERVÁNCÍCH.
– Glossy k allegorii Vojtěcha Hynaisa: „Mír”. –
Jaroslavu Vrchlickému.
I.
Je opět čas, kdy obzor náš se mračí,
co dnes, co zítra? marně ptá se dav.
Já zřím, jak z půdy roste símě dračí
a zvedá k nebi zhouby sedm hlav.
Jak vichry dva boj vášeň s vášní stáčí
a v krvavý se halí rudý háv.
Hle, gladiator, v jásotu i v pláči vždy
lidstvo volá: „Césare, buď zdráv!“
Nechť snilo sen kdys blahý o svobodě,
znak otroctví mu tkví teď na čele
a při něm zločin prostopášní v shodě.
Ó snílkové, ó blázni, kteří díte:
„Věk humanity září přeskvěle!“
– Ne! Lidstvo, divoch, vždy je krví zpité.
54
II.
Co proroků ti hymny, podlá změti,
jež vkládáš pouto na vlastní svou šíj!
Zda věčně chceš být v hříčku a smích dětí,
zda budeš k šlehům všem jen volat: „Bij?“
Kdy obří rukou, jež se nezná chvěti,
svůj hromný vezmeš, nepoddajný kyj?
Ó pochop již, že spásy zvěsť kol letí,
že v hruď ti bijíc hřímá: „Vstaň a žij!“
55
Ó vstaň a rozdrť Heraklovou paží,
co poutá krok tvůj k světlu, v ideál,
a s volností buď osvěta tvou stráží.
Ať trůny klesnou v prach a purpur zbledne,
tvá budoucnosť, ty vždy přec půjdeš dál
a v troskách nový chrám si lidstvo zvedne.
56
III.
Ó věřím, lidstvo že jho střese sluhů,
jež v porobu mu vězní mužnou dlaň!
Jak gigant vzpřímí se a v očích duhu
laur vítězný si připne v zrytou skráň!
Kněz ku kříži a rolník sáhne k pluhu,
ne meč, jen kniha reků bude zbraň,
zas přímo v oči pohlédne druh druhu,
a heslem všech: „Jdi k předu, neustaň!“
Ó přijde čas, kdy vědět bude každý,
co značí velký člověčenstva cíl,
a válka bude slout jen dílem vraždy.
Nechť obětí dnes žertva k nebi tryská,
já tuším v červáncích tu chvíli chvil,
já křičím: – Doba vítězství je blízka!
57
IV.
„Mír!“ – slyším z dáli jitřní hlahol zvonů –
„Mír!“ – volá s nebe anděl, v oku žár.
„Mír!“ – odpovídá mu vzdech milionů,
„buď klet, kdo sije v lidstvo zášť a zmar!“
Den člověka když nachýlil se v sklonu,
nač jemu pravěký ten, mrzký svár?
Dost pila země krve, žalných stonů,
měj radosť teď a píseň, tisíc jar!
58
Jen v plodné práci skryt čin hodný muže –
třesk meče trofej tvoř jen barbarů,
než také na jich hrobech zkvetou růže!
Ó lidstvo! Tvá nechť hvězda, ruka dělná
ti podá pít vždy z míru pohárů
– a velká pouť tvá bude nesmrtelná!
59