BALLADA MELANCHOLICKÁ.

František Kvapil

Čas, lačná hydra, štěstí naše chytá, psi jeho Zloba, Neštěstí a Žal – kde v srdci růže blaha pučí skrytá, zdroj radostí kde zurčel a se smál, jak vichr bouřný v středu divých skal zaskučí náhle, zatne spáry v duši a každý úsměv při zárodku skruší. Vše zničí rázem, co duch sobě vysní, měj vše, co naděj sluje, máj co tuší, měj v prsou tisíc skřivanů a písní. Loď, kterou mořská bouře divě zmítá a v bezhvězdnou ji žene chmurnou dál, kde cíl, jež neví, neví též, kde svítá, to život – báj, v níž duhy přelud tkal. Snad chvilku luzněji vzplá nad opál, snad zpěvem sirén zahlaholí v uši, leč potom dozní mrtvě v noční hluši. Co štěstí mžik, jejž trpké hoře tísní, co mládí, smrt když napíná svou kuši, měj v prsou tisíc skřivanů a písní! Ó lidstvo, které zrozeno jsi, lítá by zmij tě uštkla muk, a ty – ty král bys nejnižším byl z tvorů, svět jež čítá: tvá k světlu touha, co kdo snil a ždál, vše marnost – svět je smutný karneval, kde maska padá, jitra svit ji zruší. Když k srdci nových nadějí tep buší patř v hrob, kde vše, co kvetlo, hyne v plísni, kde zhyneš ty, měj vše, co k blahu sluší, měj v prsou tisíc skřivanů a písní. Má ženo, které máj vždy zpívá v duši, strasť, lidí zloba, vše mi bzukot muší, když láska tvá mi plane v květů třísni: buď žehnána! Vždy – radost ve loktuši – měj v prsou tisíc skřivanů a písní!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

102. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  2. Ó tóny, tóny, tajuplně květy, (Fanda Šimková-Uzlová)
  3. XVI. (Xaver Dvořák)
  4. Poesie. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jak krásně u nás bývalo. (Adolf Brabec)
  6. KDO POCHOPÍ? (Lev Blatný)
  7. PROPAST. (Josef Holý)
  8. KLID JARNÍHO VEČERA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. MODERNÍMU PARIOVI. (Antonín Macek)
  10. RŮŽENEC (František Odvalil)