II. Růže, růže zrosené a svěží,

Jaroslav Kvapil

II.
Růže, růže zrosené a svěží, Růže, růže zrosené a svěží,
 zda z vás, růže, která ucítí to, až vás strhá rej ten bez otěží – jak je mí vás, čerstvé růže, líto! Ale nyní v kráse vrchovaté na té skráni nad poklady dražší, na těch drahých, bílých ňadrech pláte, jejichž vůně je snad sestrou vaší. Oč jste, růže, v smrti blaženější než má píseň, kterou smuten zpívám, vůně ňader skon váš ukonejší – moje srdce přece závidí vám! 111

Kniha Liber aureus (1894)
Autor Jaroslav Kvapil