PÍSEŇ.

Jaroslav Kvapil

PÍSEŇ.
Ó nech své bílé ruce sepjaty, ten svět je bídný a podlý – ať drahá bytost Tvá rtů poupaty se za mne potichu modlí! Ó nech své smutné oči přivřeny, ať do snů minulost plá Ti – tak aspoň pro můj život znavený mne tise neuzříš lkáti. A líbej mne a nebuď srdce mé, hleď, jaro na hrobech dýše – tak aspoň v mládí rádi zemřeme jak květy šťastně a tiše! 137

Kniha Liber aureus (1894)
Autor Jaroslav Kvapil