MOTÝLI A VOSY
Básníku, jenž kráčíš světem
motýlů roj nad hlavou,
unášen tím vzdušným letem,
oslněn tou záplavou –
rci, zda tobě nezdálo se
hledícímu v jejich tlum,
jediné že chytré vose
líp je než těm motýlům?
Zlaté slívy v slunci plají,
nachem září broskví vděk,
hrozny sládnou v širém kraji
jako dívčí polibek;
obloha se v moře mění
průhledná a nádherná –
kam teď dříve, do hýření
neb v tu propast nezměrna?
Za jara, než růže kvetly,
nad život a širou zem
chtěl jsi v zázrak vzduchu světlý
rozletět se motýlem,
fádní chtěl ses opít rosou,
jež se jitrem rumění...
Hochu, líp je býti vosou
a s ní mlsat v jeseni
11
na ňadrech, jež dozrávají
nachových jak broskví vděk,
na rtících, kde touhou v taji
sládne horký polibek!
Je to jedno, v cukru rtíků
dokončit svůj krátký let,
neb jak motýl na špendlíku
ve sbírkách kdes práchnivět.
Ať tě chytnou žáci vtipní
nebo kritik, stejný dík –
ale aspoň notně štípni,
než tě vhodnou na špendlík!
1895
12