PRODANÁ NEVĚSTA
My že nejsme národ veselý?
Přese všechnu starost velikou,
když to nešlo jinak nikterak,
dobýváme světa muzikou!
Muzikou a písní národní,
až se celá Vídeň zachvěla,
jak jí vjel ten nápěv do nohou –
tohle je přec vojna veselá!
Od let táhlo z vlasti do světa
plno našich muzikantských band,
od let stálo v cizích čítankách,
každičký Čech že je muzikant.
Ale to přec nikdo netušil,
až ten Čech si jednou zahude,
že spíš zpěvem nežli zbraněmi
nepřátelské země dobude!
Jaký div, že náhle užasla
upjatá ta Vídeň veliká,
když se do ní místo poslanců
dala naše česká muzika.
Hoj, ta Vídeň, kterak v radosti,
kterak v podivu se zachvěla,
po česku když píseň z vesela
zpívala jim slečna Veselá!
64
Zdali víš, ty český národe,
kdo to v skalách vyšehradských stěn
pod náhrobkem prostým z kamene
spí svůj věčný, nekonečný sen?
Zdali víš, ten slavík Smetana,
jenž měl tolik trylků ve hrudi,
že spí mrtev, hluch jak za živa,
jásot tvůj že už ho nevzbudí?
Byl to vítěz! Ještě po smrti,
v nekonečno ztracen bez mezí,
jedinou svou českou písničkou
nad německým světem vítězí.
Kéž by zřel ten hluchý Smetana
nevěstu svou slavně vítánu,
kéž by zřel, jak někdo jiný teď
sebírá si po něm smetanu!
Sladce spi, náš pěvce vítězný,
bolestí i slávou veliký –
svět, jenž národem tvým pohrdal,
srdce tvého vítá slavíky.
Tvému jménu věčný nesem laur,
jehož dát už nelze člověku –
a s tvou písní sladkou, vítěznou
tvoje sláva letí do věků.
65