MATIČNÍ SLAVNOSTI
Za jazyk otců, za práva dětí,
na která cizák doráží,
na která šípů tisíce letí,
matičko, stojíš na stráži.
Za jazyk otců, za dětí práva,
za každý pohled, jejž tvá láska dává,
za každou ránu vniklou v tvou hruď,
matičko, zdráva, zdráva nám buď!
Tisíce dětí letí dnes k tobě,
tisíc tě písní velebí,
jistě ten jásot slyší v té době
Čechové mrtví na nebi.
Slyší a hledí na zemi dolů,
na českou zemi, pro niž mřeli v bolu
a k níž jim láska zahřála hruď –
matičko, zdráva, zdráva nám buď!
Žehnána budiž na časy příští,
ale dnes buď jen veselá,
ať se ta bitva jindy zas tříští –
dnes se nás dotknout nesměla!
Zanikniž nesvár ve hněvu bledém –
matičku dneska na výstavu vedem,
veselým tlukem chví se nám hruď –
matičko, zdráva, zdráva nám buď!
66
Bylo to hezké před dvěma lety,
ale dnes je to hezké zas,
zase ten jásot, zase ty květy,
matičko, kam jen pohlédlas.
Děti tvé tančí, pohleď jen na ně,
v jásotu tom však kují se ti zbraně,
kuje se pancíř na tvoji hruď –
matičko, zdráva, zdráva nám buď!
Zemřeme tady hájíce práva,
odejdem odtud s Moranou,
na našich hrobech vyroste tráva –
ale ty děti zůstanou!
Matičko, vzrostly ze tvé už krve,
šťastnější budou, my než byli prve,
pancíř tvůj tvrdý sepne jim hruď –
matičko, zdráva, zdráva nám buď!
Za jazyk otců, za práva dětí
tisíc tě písní velebí,
a ten náš jásot, k nebi jenž letí,
otcové slyší na nebi.
Slyší a hledí na zemi dolů,
cítí, že v Čechách bude méně bolů,
s láskou až k tobě každá vzplá hruď –
matičko, zdráva, zdráva nám buď!
67