PRÁZDNINY
Prázdniny jsou tu, prázdniny,
jak se to krásně dnes spalo,
cosi jak letní pohádka
studentům všechněm se zdálo!
Celičká jizba studenta
v slunečních paprscích plála,
ba i ta stará mluvnice
nějak se na stole smála.
V kožené vazbě smála se,
jak ji ten paprsek lechtal,
kdejaký těžký konjunktiv
v staré se mluvnici chechtal.
Ale ten mladý studentík
vyskočil probuzen s lože –
starost je ještě poslední,
veliká starost, ó Bože!
Ono se řekne, prázdniny,
sladšího slova snad není,
ale než budou prázdniny,
dojít má na vysvědčení.
Konjunktiv v staré mluvnici
utichl v chechtotu rázem,
paprsek přestal dovádět,
svezl se nesměle na zem.
68
Ale hned v příští vteřině
studentu v tváři plál rudé –
nějak to šlo vždy dosavad,
nějak to nadále bude!
A než dnes bude poledne
– latino, sama dál trap se! –
ponese student eminenc
vesele domů si v kapse.
Užijte prázdnin, studenti,
jak to jen nejlépe dá se,
ať je přec trochu veselo
přes léto po Čechách zase!
Bylo nám také kdysi tak,
pomalu dávno je tomu,
když jsme tak jaře letěli
ze školy na léto domů.
Matička stála na prahu,
otec se tvářil tak mile –
kam se ty chvíle poděly,
radostné mladosti chvíle!
V sadě už zrálo ovoce,
do tmavá rděly se třešně,
a nám ty líce hořely,
srdce nám bilo tak spěšně!
69
Za sadem domek sousedův
ukryt byl zeleně v taji –
zda nám ty třešně nejsladší
stále tam ohnivě zrají?
Soused měl dcerku mladičkou,
a ta vám krásný zrak měla,
jako ty třešně na sadě
všechna se toužebně rděla.
Konjunktiv spal už v mluvnici,
ba i ta mluvnice spala,
a jen ta dcerka sousedů
smála se, smála a smála.
Cosi jak letní pohádka
všechněm nám přitom se zdálo,
celičké žití našich snů
v slunečních paprscích plálo.
A vy jste přišli po nás teď
v žití to mladičké, zlaté –
užijte prázdnin, studenti,
dokud ty prázdniny máte!
70