NA PRAHU NOVÉHO ROKU
Na prahu nového roku
jaký to, Bože můj, sen!
Z bouřného věčnosti toku
co se to vynoří jen?
Hroby a hroby a hroby,
kam jen v tu dálavu zřím,
poslední uvadlé zdoby
urvala vichřice jim.
A přec tam jaro kdys kvetlo,
paprsek mládí tam plál,
spalo tam slunečné světlo
smějíc se po květech v dál.
Hroby teď, hroby a hroby,
zamlklé, ponuré tak...
Odvrať se z minulé doby,
v budoucno upři svůj zrak!
V nadějích kvete tam vesna,
v lásce tam nový cíl zkvet’,
probouzí hroby ty ze sna,
probouzí omládlý svět.
Lásku jen, víru a naděj
vraťme zas zápasům svým,
v budoucnost pohleďme raděj,
v niž dnes tak nadšeně zřím.
79
Nad hroby, mraky a chmuru
píseň zní, slyšte ten tón:
poháry vzhůru a vzhůru,
půlnoční udeřil zvon.
S klamem a strženou maskou
minulost hleďme v hrob klást,
nad hroby probuďme s láskou
smířenou, svobodnou vlast!
80