Fragment
z nedokončené knihy „Rodnou brázdou“.
Ba, ty jsi veliký, již tím, že’s ukřižován,
a že tě tolik tupili,
že každý odpor tvůj byl k smrti kamenován
a vlečen v temno mohyly.
Leč konec nenastal, a všechno, co teď žiješ,
ó národe můj zbloudilý,
ten rozruch hesel tvých, jež v denním shonu piješ,
je posilou jen na chvíli:
tvůj Blaník ještě spí, spí v hlubinách tvé síly,
spí v zarputilých synech tvých –
[168]
ne v oněch fantomech, jež na chvíli tě zpily,
a ve tvých heslech strannických.
Ne v oněch obětech, jež lhou ti modly tvoje,
ne v milosti tvých tyranů:
z tvé vlastní podstaty se zrodí nové boje
a přinesou ti záchranu.
Čím tobě minulost? Čas nový křídla vzpíná
a hledá cíle nejsladší –
čím celá minulost, když přítomnost je líná
a vlastní době nestačí?
Jdi, strhej okovy a rozbij modly v plese
a jásej prací nadšený –
pak jistě z vůle tvé i Blaník otevře se,
ó národe můj zvolený!
1892.
169