ŠTĚDRÝ VEČER.

ŠTĚDRÝ VEČER.
Pan hejtman dal mi přes čas. A štědrý večer byl. Samoten... Všichni u rodiny... Což nejsem člověk jako jiný? A já sám, sám jsem byl... Pan hejtman dal mi přes čas, Noc byla přeluzná. Září se slavnou město skvělo... Hovořit s kým bys, srdce, chtělo? Kdes, duše příbuzná? A vzpomínaje dětství toulám se silnicí. A když již k městu jsem se vracel, lítosti hlas mnou zaburácel, chvěl mnou jak vichřicí: Pan hejtman dal mi přes čas. A štědrý večer je... 29 Den, v němž mi z bible slova sladká má předčítala v dětství matka, v den změním orgie! – – A před branami města jdu v černý domku stín... Oj – kdo to tu tak teskně zpívá? A záclonou se světlo dívá a kterak kývá, kývá, kývá plaménkem žlutavým! – – Já sám že bych byl hostem? Vkročil jsem. U stolu seděla babka s mladou ženou v dlouhý šat modrý oblečenou pod stromkem pospolu... – „Vy samy – bez návštěvy... O madam, víno sem! Chci snít, že kdes jsem v cizím kraji, že neznám jsem, můj stesk že tají kdes krčma za lesem... jen Vy že bol můj zříte... O, Marto, pojďte sem...“ Vtiskl jsem peníz v suché dlaně. – – Ne, ne... Dnes velký den je Páně! Nechtě mne s pokojem... „Ne, nechci s Vámi kupčit! Jen přisedněte sem! 30 Vypravujte ze svého mládí, jak v taký den Vás měli rádi... O přisedněte jen...“ A Marta vyprávěla a Marta plakala. I babce vzlykot břichem házel. Tak provázívá steny gazel skučení šakala. Pan hejtman dal mi přes čas... Odcházím za šera... Ah, jak ta lítost přejde brzy... Leč – neškodí, dát jiným slzy štědrého večera – – – Pan hejtman dal mi přes čas. A štědrý večer byl. Samoten... Všichni u rodiny! Což nejsem člověk jako jiný? Lítost jsem pocítil a lampu svého soutrpení u žen těch rozsvítil. 31