PAN REGIMENTSARZT.
Mám bratra, mladý pružný zjev.
Před dvěma roky plival krev.
A tělo silné, sval co prut,
úd každý jakby z kovu skut,
o, pane regimentsarzt!
A s násilím a s námahou
zastavil nemoc neblahou.
„Teď šetřit se!“ O, dbalým byl
a přibývalo jemu sil,
o, pane regimentsarzt!
V tom povolán byl do zbraně.
Šel před Vás, statně, oddaně...
– Jsem nemocen! – „Jak, hoch co prut,
Vy také chcete znáti „ruht“?“
Oj, pane regimentsarzt!
A vyšetřil a proklepal,
nic nenašel a jen se smál...
90
A dali hochu pestrý šat.
Pro vlast a krále! Rukovat!
Ha, pane regimentsarzt!
Prach, úpal. Žhavý červenec
a plná výzbroj tíží plec.
S tím tlouci se! Ten shon a spěch...
O Bože! Bolest! Krátký dech!
Sem, pane regimentsarzt!
Přede mnou leží bratrův stín
s příznaky prudkých souchotin.
To není bratr Váš ni syn,
toť oběť jedné z Vašich vin,
Vy, pane regimentsarzt!
Zde Vaší pilné práce plod
je tato krev, je tento pot,
horečka, noci bez spaní...
Co žene krev vám do skrání?
Fuj, pane regimentsarzt!
91