Slavie ve snu.
Hajej milostně ve spanilém chladu libých stromečků! na květinách si tu polež, mladičká! spi, po bouři ve chládku libém se to spí pokojně.
Uzavři ústa! neklokotej nyní zpěvný slavíčku! ať mi ji nezbudíš, tu dívku! je to děva pěkná, a spanilé děvy pěkné mívají sny.
Potůčku můj, co rákosovým břehem proudíš pokojně, vlnky lehoučké pozastav; ach, utichni rychlo, bys mi ji neprobudil šumáním!
Větérkové! své šepty dovádivé umírnětež; pryč leťte se větviček, které v oblouky tu s posvátné lípy klenou se milostně nad ní!
Tak, má milenko – pěkně hajej si tu! Neboj se; nikdo tobě neuškodí; vždyť jsem tu já, a velmi dobře hlídati dívky umím spící.
158
Až zajde mrak, z hor povstane růžových slunéčko, pak i já probudím tebe! – píseň zazpívám, tak se pěkně ze sna budí děvy bez lekání.
Tuť se otevrou tvé oči modravé, jež ve snu rozkoš mokrem ojasnila; a všecko, májový co sen ti kouzlil, uzíráš ve skutečnosti.
159