Violinka.

Josef Jaroslav Langer

Violinka. (Na N.)
Mračna již ladné nebe mijí a Vesna krásné zas pootevře lůno – Příroda plésá, stromoví pučí a Kvítky peřesté, Růže rozkošná netěší mě více; V chládku pod listem spanilém ve rouchu, V prostotě sličné oko mé baví jen Ctná violinka. Tak Ty se rdíš ve spanilosti božské Vzdálena světské nadutosti! Zrak Tvůj Srdce mé sladkou naplnil, hle! touhou, Dívko milostná! O, by mi vždy jen bylo přáno zírat V očko modrounké, vždy by kol vanul mne Vzduch, který z úst Tvých medových line přes Purpurové rty! 197

Kniha Spisy 1 (1860)
Autor Josef Jaroslav Langer