Já jsem král.
Řekněte! nejsem-li já král?
Trůn drnová jest besídka
Můj a palácem rudá mi
Chaloupka.
Zahrada panství celéť mé!
Ač je malé – předc těší mne
Více hle než Kresusa vše
Bohatství.
Mé poddané – jsou květinky;
Jestli se křivne která z nich,
Připnu ji lýčím na hůlku
Hebounkým.
Když zapadává slunéčko:
Rychle běžím tu květinky
Své stříbrnou zas vodinkou
Zalívat.
[213]
Pak, kdy puká poupě růže
Sčervenalé, když napíná
V chládku modrounkou hlavičku
Violka:
Tu provodím svou děvenku
Skrz květy po stezce drné:
Očko její tuť těká po
Zahrádce.
„Jak jsi to kráslivě srovnal!“
Dívky zašeptnou rtové mně;
„Odměny hodnať to práce
Je krásné!“
Modro zajiskří očinka
Dívce, a já – já obejmu
Dívku a na rty vtlačím jí
Hubinku!
Řekněte! nejsem-li král? – Hle,
Já panuji ve své zahrádce,
Já panuji v srdci Lenky
Milostné!
214