Jednorožců rod.
V uplynulém času
Svolaltě lev svoji chasu
– do boje,
Pro ratolest pokoje.
A když vojsko sešikoval
Ve bojovné řady,
A všem moudře okazoval
Kam a kady –
Povstane tu v pospolnosti
U veliké nádhernosti
Jednorožců pyšný rod,
A vyžádá sobě,
Aby v této příležité době
Půtku sved samoten;
Lev to dovoluje ochoten.
I shromažďují se ptactva pronárody,
A s obou stran krvavé se počnou hody.
Vražděno tu celý den a celou noc;
Opeřencův padlo moc,
[320]
I rohaté slablo plémě,
A krev pomíchanou
Chlastala země. –
Nastane ráno, přestane boj,
Slunce nad krvavou zemí zhůru běželo,
A vítězně kloktal ptactva roj;
Než – plemeno jednorožců leželo
Do jednoho porubáno! –
A protož hle! co se toto stalo,
Oko lidské jednorožce nevídalo;
Teď učení jenom hádají se mnozí,
Zda jsou byli někdy koně jednorozí,
Tak aby se vyplnilo, jak se praví:
Že kdo zpupně čelo staví,
Jen sobecky po cti lakotě,
V síré zajde mrákotě. –
Slavní bratří pospolitém ve sboru,
Cizotě se stavme k odporu;
Tak jen slávy dosáhneme nové,
Sic památka naše v časích utone,
A budou se hádat potomkové,
Byli-li jsou Čechové kdy nebo ne.
321