Zpěv třetí.
Křen.
Smiluj se, ať hořem nezahynu;
Jenom jednou hochu okem kyň;
Buďto pohledem tím volej: „Hyň!“
Nebo: „Pojď! ať k srdci tebe vinu.“
Marná žádost; skrze peluninu
Jenom rychle, můj živote, plyň!
Ne jak řeka, čím dál míň a míň,
Ale jako tuča ve dolinu! –
Ach, mou láskou – srdce její hrdne;
Hereš! klokotem se voda vaří –
A vajíčko na vzdor varu tvrdne.
Často naději však osud maří!
Neboť mnohé juž u velké tvrdotě
Varem vody přemoženo puklo-tě. *)
*) Výklad. Zde srovnává básník velmi pěkně srdce milenčino se slepičím anebo husím vejcem, a svoji plamennou lásku s vařící se vodou. Prosaicky by se to asi takto dalo: Tak jako vejce (slepičí nebo husí) v hrnku čím více voda se vaří, tím více tvrdne: tak srdce tvoje atd.
326