Den modravý zarděl se lichotným smíchem a vzplál,
hra jisker se radostně třásla a stříkala v sněhu,
dech sladký jak prchavý olej ve vzduchu voněl a tál
a v krvi mi hořel a vířil.
Po tvářích bolesti rozlil se úsměv a mír,
chór pohřebních písní se roztál v milostnou něhu
a házel jásavá echa, jak plesáním zvonů a lyr
by svátek světily dálky.
Byl jiného žití to reflex a v duši mi šleh’
jak dávný azur, před staletími jenž svítil?
Či procitla rozkoš v mé krvi a onoho večera dech
před svatební nocí mé matky?
To z břehů Mlčení vítr mým osením táh’,
v něm třesení neviditelných křídel jsem cítil,
a anděl mé myšlence, jak v Gethsemane na modlitbách,
číš tajemné útěchy nalil.