ZAPOMENUTÍ

Otokar Březina

ZAPOMENUTÍ
Den modravý zarděl se lichotným smíchem a vzplál, hra jisker se radostně třásla a stříkala v sněhu, dech sladký jak prchavý olej ve vzduchu voněl a tál a v krvi mi hořel a vířil. Po tvářích bolesti rozlil se úsměv a mír, chór pohřebních písní se roztál v milostnou něhu a házel jásavá echa, jak plesáním zvonů a lyr by svátek světily dálky. Byl jiného žití to reflex a v duši mi šleh’ jak dávný azur, před staletími jenž svítil? Či procitla rozkoš v mé krvi a onoho večera dech před svatební nocí mé matky? To z břehů Mlčení vítr mým osením táh’, v něm třesení neviditelných křídel jsem cítil, a anděl mé myšlence, jak v Gethsemane na modlitbách, číš tajemné útěchy nalil. 47

Kniha Básnické spisy (in Spisy Otokara Březiny, svazek 1) (1948)
Autor Otokar Březina