NÁLADA

Otokar Březina

NÁLADA
Šum žárem umdlený na větve tíhou naleh’ a visel bez hnutí, co v teskných intervalech les dýchal přitisklý a potu hořký příval z rozprysklých zelení mu hrubou vůní splýval. Šla bledá únava pod stromy nehybnými, po bok mi usedla, v tvář dechla tušeními, stesk věčné otázky mi v zraky ponořila a řečí mrtvých slov s mou duší hovořila. Květ slunce přezrálý do bílých žárů zvadal, v šer haluzí se třás’ a modrým listím padal v tich apatických němé vysílení, v mechu se rozdoutnal a lázní tajemného dechu mne mdlobou kolébal, jak pod vlnami krev z otevřených žil by tiše řinula mí. 82

Kniha Básnické spisy (in Spisy Otokara Březiny, svazek 1) (1948)
Autor Otokar Březina