VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla
VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla
vyslal jsi nesčetné dni a nesčetné noci
zamyšlené tajemstvími
jako služebníky své před sebou,
by přijaly duše tvé v tisíci světech
a vedly je k tobě!
Hlase, jenž zazníváš klenbami věků,
nebezpečnými bouřemi světla,
tmy vodopády,
ve všudypřítomném mlčení smrti, jež pokrývá zemi,
bezvětří tvého žhavého pásma rovníkového,
a každému kroku
dává ozvěnu v nekonečnosti!
Ať omyji oči své, nemocné soumrakem,
na výši tvých hor, z jichž temen se valí
prameny šumící písněmi nesmrtelnými!
Do větrů touhy, jež staletí proudí
z nesčetných duší, z krvavých nocí našeho pólu
k rovníku tvému,
strhni má křídla!
Ať vzrostou v šířce tvých magických temnot,
paprsků vějíř, široká od světa k světu,
jemná a silná, by směla se opřít
do tvých nejčistších světel
a údery stoupání svého
odrazit vlny mé písně
a pasáty výší
hnáti je k zemi!
93
V extasi lásky chci zpívati bratrským duším,
že není bolestí větších,
nežli jsou ztracená vítězství jejich,
že není radostí větších,
nežli je opojení
zraku věčností zesíleného!
94