POLEDNÍ ZRÁNÍ

Otokar Březina

Nejvyšší Otče nezrozeho Přijmi hymnus zpívaho o polednách(Na) Od nehnu tvé mystické slunce do vře míz a zpě ly(Na) stouním kr ohnimi mi snu a na jež blou nad osemi(Na) dech tvého poledho zrá va se blankyty ticile(Na) Myšlenky ro omdléva v smrtelných mdlobách pod jeho vedrem(Na) a bolesti jež tici neviditelných plame se protáhly ly všech mrtvých(Na) zavanutím jeho mystických trů dnem naším vyšlehly v požár(Na) Dech tvého poledho zrá va se blankyty ticile(Na) Bohatstvím jiskřících forem o věč sny ze o květech(Na) však ohnisko jeho skrý se zrakům slunce jež setmělo vlast svou ří(Na) a nad královstvími ve ši drží oblaky s blesky přichystami(Na) Slyšíte údery dvanác hodiny dne v němž kaž vteřina pro ky(Na) Dech tvého poledho zrá va se blankyty ticile(Na) Rozkoší mocmi pohledy panen jež vola k životu sně nezrozeho(Na) a smutkem lilií určených k smrti mi ří na chvících se ňadrech(Na) a v objetích nechá šílenstvím sati bolesti budoucích ži(Na) Dech tvého poledho zrá va se blankyty ticile(Na) Pokole táhnou za pokolemi v jeho těz hud jak pochody vojsk(Na) Sně od noci zaší v odpočinu pozemských no(Na) a ni zraho ovoce ukrý tajem v bělost sevře kvě(Na) Krev přemožených jež stří pod sekerou silných syčí praskotem jeho mystických žní(Na) a mi vedry v něm uzrá nejprudší jedo šťáva pro uštknu ha(Na) Vře jeho o zvukem pís hlasu nesmrtelho jenž hovoří v duších(Na) a báz všech přepadených šeles větvemi v němých pralesích nepoznaho(Na) a zrychluje pout kroky pod jich klenbami nad nimiž vl se slunce(Na) křiky úzkosti du se v jeho zvocím tichu v němž sot dří(Na) a na vlnách jeho nesou se hymny velikých mrtvých mar zpíva před stalemi(Na) aby v čase svém vydaly jak py jež kvetou(Na) když ostatní stromy již nema kvě(Na) V plamenech jeho kráče sva radost ubledlí jeho mytickou láz(Na) a zraky jejich oslepeny jeho poledním plápolem pláčí rozkoší jiho světla(Na) Jak těžce lehlo tvé zrá v mou duši ó Věč sně rozdechlo chorobnou ří(Na) a v nichž třese se poled umdle zdvihlo mi nad krajinami(Na) Chti jsem chal tvůj žár a ce bytost se změnila v žízeň(Na) Však nejdrobnější byly klasy v úro chudých jen ro květy(Na) na vyprahlých mezích mne melancholic taly obrazem slunce(Na) V slavnostech ří oblohy chvěl jsem se báz soumra neviditelných(Na) a hlubiny duše zvonily resonancemi bles jež spaly ve řícím vzduchu(Na) razy krupobi táhnoucích za obzorem přehlušily mi radost pras kla(Na) a zarmoucen ztrátou neznámých úrod jsem neslyšel okolojdoucích(Na) Byla tvá le ó Věč Pokor to tvé zpívám Žhavým svým deštěm(Na) v němž zkvetla a zvadla stale setba mých ot duši mou zaplav(Na) V tropickém slunci tvém i kapra vyrůs v stromy a na stvoly kvě(Na) seda zrač plameny v zahradách ze a sně(Na) Tka mých myšlenek vyběl mi v labu čistotu plátna a šupiny vosku(Na) mi učiň než do forem naleju svíce Chci plakati světlem(Na) Spal touhy mých jiter a no a popel jejich obrať svým vichrem proti tváři(Na) chci ti v dusi hořkosti jeho a žalmem svým v tici duších tat(Na) Blesk kte za znamenaho šťastmu uže cesty a dálky(Na) úpal v němž vadne nemoc kví na zla dráty ze pšenič stébla(Na) osle zraky uvyklé šeru však zraky mocných připra na sví bles(Na) Hudba nočních tvých vichrů a moří jež slaho v úzkostech probou do tmy(Na) v žha sen silných pa jak chladi rosa stříbrným ohlasem sví jitřních(Na) Do še vedou tvé cesty v závrati umdlených však zi stoupa v tanci(Na) a do údo ze pís v průvodu bouří jež pod nimi v hlubinách ří(Na) však nad nimi věč nádhera světla se leje širokým obzorem lek(Na) uzrá do hlubin zapadnou světy a noci a soumraky den(Na) pod požehním pohledu tvého pohne se v hlubinách no posvát setba(Na) a hlahol tvých poledních zvo pozdra modlitba nesmrtelných(Na)