V soumraku neznámého světla uzřel jsem Město A slunce(Na)
zbledlé a zbavené záře viselo nad ním(Na)
nic více než hvězda uprostřed hvězd(Na)
Tisíce věží vyrostlo k oblakům a věže zbořené dávno(Na)
se zdvíhaly stíny Nesčetné davy se valily k branám a z bran(Na)
k neznámým slavnostem zvonily hudby průvody kajících táhly(Na)
vojska se vracela z bojišť v železech kráčeli vězni(Na)
a stíny jež vystouply z hrobů bloudily uprostřed davů(Na)
a hlas jejich mísil se do hlasu živých a vládl(Na)
spojovali ruce neznámých v polibky milenců padal jich úsměv(Na)
kde mezi objetím prošli ramena rozpjatá klesla(Na)
a z jejich očí nezavírajících se teskných výčitkou viny(Na)
svítila tajemná slunce a lila se ona záře(Na)
jež topila Město a tisíce živých v své zádumčivé chvění(Na)
I bloudil jsem samoten uprostřed množství tep mého srdce(Na)
umíral v tepotu nesčetných srdcí živých i mrtvých(Na)
a magická vlna všech našemu dni zhaslých zraků(Na)
mi svítila v duši A tam jsem tě potkal(Na)
z tvého dechu mi zavála vůně mých nejhlubších samot(Na)
otcovské země etherných květů pod loubími teskného šera(Na)
jež vyrostly v stříbrných deštích nočního nebe(Na)
a v hlase tvém chvěly se hlasy jež slýchal jsem z bloudících větrů(Na)
v praskotu svého ohně osamělého(Na)