POZDRAVUJEME JARO!

POZDRAVUJEME JARO!
Pozdravujeme jaro! Když blíží se v jásotu bystřin, v mateřském pohnutí země, v zrychlení času a krve! V sen slávy nás větry ukolébaly. Slity v oddechu omamujícím třesou se růže a slunce, rytmy ňader a písní! Pozdravujeme jaro tvé práce! Sta rukou neviditelných pracuje s námi. Stínem pohybu jejich je jiskření světla. – Hlasy hmyzu, jak cvakot tajemných hodin, zní z pole jetelového a jak úder číše o číši z komnat vůně ve květech kaštanových. Pozdravujeme jaro, jež přináší bouře! A v žáru svých blesků zápasy lásky, k úsměvům bělostnou záři a v rosy krystalné lázni k bolesti sílu! Pohledem krásy zadrží ruku sebevražednou a duši dá sníti o vznešeném šílenství heroismů. Pozdravujeme jaro, jež volá tisíce jar! Slyšíte odpověď jejich, jak ze všech světů se třese, vesmír, jenž o svých nadějích zpívá? Zlaté petrklíče jiskří se v azurných lukách, hvězdy jak oči se otvírají, extase lásky z nich vytryskla slzami světel! Pozdravujeme jaro, pupence ohnivé vůně v myšlence bratří! Do své zahrady slyšíme ptáky všech zahrad. A naše slova se sněhem kvetoucích třešní padají k zemi a jako královny včelstev do výše vzlétají na svou svatební cestu a vracejí se dávati život! Pozdravujeme jaro, vodopád mystické řeky, jež z ledovců v hloubku se tříští, milion jisker, duha tvým sluncem, a v jasmínů vířící pěně se slévá a mlčením věků jak mezi skalami k moři se valí světlem zatopenému. 169 Pozdravujeme jaro! Hle, dni se střídají s nocí jak okna anděly malovaná s kresbami symbolickými, v nesmírno sklenutá k etherným obloukům chrámu tvého, kde všechny plameny lustrů svých rozžal jsi o Vzkříšení. Pozdravujeme jaro! Vítáme netrpělivost duší! Třesení křídel zesílených! Odvahu zraku zjasnělého! Nekonečnosti čekají na nás, jiná slavnější jara, věčností hřmící písně, vysvobození! 170