JARNÍ NOC

Otokar Březina

JARNÍ NOC
Noc tiše zpívala, šum prvních zelení a jarních vod byl její melancholické písně doprovod; ve výši hvězdy, světelné kalichy nesmírné, dýchaly těžkou vůni nadzemských vegetací; a ruce bratří mých, jak při smrti na prsou zkřížené, ležely tiché a zklamané a jako kámen ztížené zlomeny prací. Však jejich ruce duchové k hvězdám se rozpjaly, miliony duší na zemi a ve všech světech objaly a dlouhý oddech radostných procitnutí, sváteční vření věčného města, duchových křídel šumění, hra větrů v mystickém osení, orchestrů neviditelných zapění, zdvihlo se v taktu jejich tajuplného gesta. 211