Ve starém zámku.

Karel Leger

Městečko ma kdesi na Pola(J5f) v oko pole chu písči(J5m) zde onde lesík prořídlý a sla(J5f) a vyschlá obec pejřem pokry(J5m) Ve strmých březích Labe kol se vine(J5f) nad nimi vrby olše hlohy stin(J5f) na lukách močál zby po povodni(J5f) tu a tam pa a kaplička pod (J5f) Uprostřed města kosteček ma(J5f) kol ho hřbitov spust chudič(J5m) lip kolik tu jež se neujaly(J5f) a fařovy v úlech včeličky(J5m) Za chrámem fara v lis rév se skrý(J5f) a na svět jaksi s úsměvem se (J5f) Dál sta škola střechou slunce sví(J5f) nad vchodem pis se moudrým ti(J5f) Z ulice smut vede alej sta(J5f) do zámku na němž dlou hlodal věk(J5m) Co ptáčat zpí v aleji z jara(J5f) co prochá se švarných děvčátek(J5m) U zámku park je vel zanedba(J5f) z koře ží bu šípek pla(J5f) dna vodoje mech a tráva ha(J5f) zarostly cesty sochy oprýskaly(J5f) Toť jeviš Teď nechať vstou herci(J5f) Hle stezka úz vede přes louku(J5m) jak tmavší páska pestrém na koberci(J5f) jde po rek náš v černém klobouku(J5m) Pod jeho střechou širou nekonečnou(J5f) lze tušit hlavu pro ulce vděčnou(J5f) Čas úředně však představiti reka(J5f) oponu vzhůru obecenstvo če(J5f) On klobouk smekl opona se zdvihla(J5f) a mimovol přimhuřujem zrak(J5m) zář pronika před mi se mihla(J5f) jak se slunka by zved se tma mrak(J5m) To zasvítila jeho lebka ho(J5f) paprsky slunka jako gloriola(J5f) se v jasném kruhu kol odže(J5f) a zbytky vla zlehounka se chvě(J5f) Obočí hus jako mračno dvo(J5f) se nad očima hr zveda(J5m) zrak všude nikdy neposto(J5f) a víčka jeho stále mžika(J5m) Do polou ha obličej mu ce(J5f) vous buj čer trochu prosi(J5f) a dýmka hroz vi z jeho houš(J5f) z ní jako Perun še mračna pouš(J5f) Čamara sešlá polské šaravary(J5f) a lesk čižmy pěk zdo jej(J5m) Zjev jeho ce vo z dálky Vari(J5f) jsem Prokop Skála cestu ulej(J5m) Divoce planou ka mu oči(J5f) a jako proutkem nonchalant točí(J5f) mohutnou ho se Žižkovou hlavou(J5f) Tak po lukách se k zámku bro travou(J5f) Ze zámku vyšel prá stařec ma(J5f) zastínil zrak svůj suchou pravi(J5m) a pod oči hle vzplápolaly(J5f) a úsměv slad kmit se na ci(J5m) K poutku z dálky o ruce zve(J5f) a k němu kva že hlava še(J5f) s čepičkou zlatou v chůzi se mu třese(J5f) Ach srdce ce v ústrety mu nese(J5f) Prokope vo dlouho jsem čekal(J5f) že koneč jsi ke mně přišel zas(J5m) Podět musíš kde jsi stále kal(J5f) kdes byl ten ce nekoneč čas(J5m) Ve službách vlasti Prokop váž pra(J5f) kdekolivěk vděč rod sla(J5f) své syny vel kterých ce ne(J5f) pohat tam spěchám bez prodle(J5f) Ty oslavovat kteří pro vlast mřeli(J5f) novali všechnu lu svou(J5m) to srdce že povinnost tak ve(J5f) nevynechám slavnost jedinou(J5m) Po vlasti chodím ode města k městu(J5f) a podniknu i sebe delší cestu(J5f) sotva stačím údy bo z toho(J5f) neb veli me trochu mnoho(J5f) I zdejší obec teď se rozpomněla(J5f) čas nejvyšší však v prav k tomu byl(J5m) že slavnost velkou též by strojit la(J5f) že jednou tady jakýs básník žil(J5m) Den slávy tra nuže zde jsem ce(J5f) kam vlasť mne vo povinnost kde ve(J5f) Chci pro dnes užit pohostinství tvého(J5f) a posilnit se sklenkou mělnicho(J5f) Jsi tán tán a stařec zahovoří(J5f) vše snesu ti co pus cho dům(J5m) A došli k zámku vstoupli do dvoří(J5f) gotickou branou jež se va v rum(J5m) Kol mrt ticho nikde ani hnu(J5f) Zeď hradeb jest polo na spadnu(J5f) a dům sám vetchý pl děr a mechu(J5f) jen břečťan ha po samou jej střechu(J5f) Vše pusto tady stařík truchle řekl(J5f) vzneše vrchnosť špat vzpo(J5m) při slo vrchnosť čepičku svou smekl(J5f) a ze zámku již pou ruina(J5m) A já sám vetchý v zámku opuštěném(J5f) Zaval hlavou se hlubokým stenem(J5f) a k nebi zvedl pohled pl bolu(J5f) My rozpadnem se jednou ve prach spolu(J5f) A chodbou temnou hosta svého vedl(J5f) ve skrov pokoj ve svůj tichý byt(J5m) Tam Prokop Skála na pohovku sedl(J5f) a spěchal pak se mem zahalit(J5m) A zatím správec sháněl bez únavy(J5f) co spižírna a sklep co choval tma(J5f) hody mož bohatší být ly(J5f) vesele sklenky o sebe přec zněly(J5f) Dva druzi sešli po dávném se čase(J5f) tož vyprávět si mnoho musili(J5m) Zhas dávno den noc venku černala se(J5f) a v jiz posud sklenky zvonily(J5m) Vyprávěl Prokop jak se rod či(J5f) že plno slávy po Čechách je ny(J5f) a správec ma stěžoval si druhu(J5f) že samota mu val nejde k duhu(J5f) A poz bylo myslím půlnoc skorem(J5f) když zacinkaly číše naposled(J5m) Kmet správec hosta dlouhým korridorem(J5f) se světlem v ruce do ložnice ved(J5m) Ložnice vel panskou byla jednou(J5f) teď pu strop a čalouny již blednou(J5f) a s pavučinou prach se na vše (J5f) a hrobem zdá se postel pod nebesy(J5f) Hle obraz dívky proti loži vi(J5f) naň hostitel se truchle zaval(J5m) a dlouho hleděl v dívčí něž rysy(J5f) vrstvou silnou prach je pokrýval(J5m) Cos jako tosť zachvělo mu retem(J5f) žo pou svad před rozkvětem(J5f) Komtesa Anna šestnáct let bylo(J5f) když srdečko ji ma dobušilo(J5f) Již dávno tomu kleslým pravil hlasem(J5f) ach myslím že ce lidský věk(J5m) však v tento pokoj zabloudím li časem(J5f) vždy na ten obraz hlednu mimoděk(J5m) Hle je vel modrojas oči(J5f) kamkoli kročíš za tebou se točí(J5f) jak o soustrasť by prosily tiše(J5f) či jak by kohos hledaly tu spíše(J5f) Ach byla krásnou Je však poz hochu(J5f) a tvoje dýmka tuším zha(J5m) My u sklenice zdrželi se trochu(J5f) a tra slavnosť brzo začí(J5m) Nuž dobrou noc Však teď jsem vzpomněl prá(J5f) při pou zmínce o třejší slá(J5f) víš onen básník val v zámku tady(J5f) sařem tehdy při tom zmíral hlady(J5f) To tak děl Prokop zamyšle(J5f) však uže mu rod vděčnost svou(J5m) Na jeho hrob a pomník drahocen(J5f) se deštěm tra věnce posypou(J5m) Vavříny palmy stužky pl zlata(J5f) znít jeho jménem kaž bude chata(J5f) a budou zvučet noviny i zvony(J5f) a provat se z cínu medaljony(J5f) A Dobrou noc pak přáte si přáli(J5f) V ložnici tiché Prokop osaměl(J5m) Vyhledl z okna Venku hvězdy plály(J5f) svit luny na skle mal se a chvěl(J5m) Pak svíčku zhasil ulehl si v lože(J5f) Skráň do podušek atlasových vlože(J5f) se nu k spánku sen však nepřichá(J5f) A měsíc žertem paprsky naň (J5f) Ložnice plna síčho svitu(J5f) a rek náš mar oči za(J5m) a mar brá divmu se citu(J5f) jenž hle se mu k srdci pro(J5m) To mož zeň On a bát se k smíchu(J5f) však trochu teskno v hrobovém je tichu(J5f) z obrazu dvé jasnomodrých očí(J5f) tak div patří a po něm se točí(J5f) Komteska Anna Po smrti snad straší(J5f) To pěk jako že květ(J5m) A Prokop sám teď od sebe sen plaší(J5f) a rozvahu se snaží udržet(J5m) A hle hle ze tmaho mu(J5f) zří sestupovat mladou sličnou mu(J5f) Obličej je mile dětsky něž(J5f) šatičky je jak obček sněž(J5f) Na vlasech pudru zla prášek leží(J5f) kol heb šíje z kraj meček(J5m) na hrudi út žička je svěží(J5f) A květ i dívka mrtvy ce věk(J5m) Střevíčkem malým již se dotkla ze(J5f) jen roucho šelestilo jem(J5f) při kroku jejím Ke stolu šla tiše(J5f) v paprscích luny vznášela se spíše(J5f) Ve starodáv usedla si židli(J5f) a v ručkách jejich papír zašuměl(J5m) údy hrůzou pomalu mu stydly(J5f) zved Prokop hlavu všechno vidět chtěl(J5m) Teď zpozoroval teprv knížku malou(J5f) na stole ležet S pí neskonalou(J5f) nepohnouc brvou děvčátko v ní četlo(J5f) Těm jasným očkám stačí luny světlo(J5f) Ta očka jas Prokop dobře viděl(J5f) jak blankyt jejich taj kalil žal(J5m) a kdyby nebyl hrdina se styděl(J5f) sám nad děvčátkem snad by zaplakal(J5m) Po tváři je slzičky se kradly(J5f) v tu knihu malou beze zvuku padly(J5f) a krůje jich sta listy pily(J5f) dnes dosyta se jimi opojily(J5f) A dlouho dlouho v čarupl ři(J5f) nad knihou dumal svět váb zjev(J5m) nec zkvetl v dívčí ble tváři(J5f) pod ple jemnou jak by vřela krev(J5m) Nadše sva ve zraku plálo(J5f) a rek náš viděl či se mu to zdálo(J5f) že s ňader útlých sňala kvítek svěží(J5f) a že ta že na knize teď leží(J5f) Však toto spatřil sotva okem jedním(J5f) V tom síc uhas mračny zatopen(J5m) zjev hle zmizel Tma jen byla před ním(J5f) a na víčka mu padl těž sen(J5m) Jak opil by jej dech slíč že(J5f) on tvr spal jak rek jen spáti že(J5f) Den dávno byl a městem hudba táhla(J5f) když otral zas oči poznenáhla(J5f) Se smíchem nad ním hostitel stál še(J5f) A Prokop rychle z lože vyskočil(J5m) u stolu ale zastavil se ble(J5f) a rozechvěn se k starci otočil(J5m) Co značí toto promluvit moh s těží(J5f) Na stole kniha sta kniha leží(J5f) na knize že sladce ješ vo(J5f) a jak by rosa třpytila se po (J5f) Když o zjeve vypravoval dlouze(J5f) hlas Prokopu se jaksi trochu chvěl(J5m) Však še správec hlavou val pouze(J5f) a vetchou knihu mlčky prohlížel(J5m) Pak na sta se obraz v dumách val(J5f) a pohnu své mar tlumil skrýval(J5f) Děl Pravda Div jeho slova zněla(J5f) v žitku dříve žo květ la(J5f) Ubo Slýchával jsem jednou(J5f) cos o nešťast lásce vyprávět(J5m) Smrť sáhla na ni svo rukou lednou(J5f) a čítali sotva šestnáct let(J5m) Uvadla touhou jak ta že svadne(J5f) ach škoda škoda žičky vnad(J5f) Hle zvedl knihu co komteska četla(J5f) za kouzelho síčho světla(J5f) Toť verše toho jehož jméno prá(J5f) jsi přišel slavit hymny jemu pět(J5m) snad k vavřínům a palmám k jeho slá(J5f) též ona jeden přidat chtěla květ(J5m) A Prokop Skála rychle kvítek chy(J5f) Chci přá je ihned vyplniti(J5f) Před jeho pomník mezi věnce skvě(J5f) položím ži rek od zemře(J5f) Však správec še zadržel mu ruku(J5f) Nech příteli zde von kvítek ten(J5m) Na světle denním ve slavnostním hluku(J5f) snad zmizel by jak kouzlapl sen(J5m) Jen duchu patří rek z mrtvých říše(J5f) na jeho knihu položme jej spíše(J5f) při hluč vřa křiku lidu všeho(J5f) nebude jis přítomen duch jeho(J5f) sotem chvělo městečko se ce(J5f) prápory vlály s bran a stožá(J5m) od na zněly dlou řeči skvě(J5f) a podvečer pak cinkot po(J5m) V ložnici tiché zase opuště(J5f) květ že ležel v knize otevře(J5f) Ty sta bás plny byly(J5f) však ve měs ji ru netili(J5f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 34
Celkem veršů: 272
Jamb: 272 (100 %)