Ve starém zámku.

Karel Leger

Městečko malé kdesi na Polabí(J5f) v okolí pole chudá písčitá(J5m) zde onde lesík prořídlý a slabý(J5f) a vyschlá obec pejřem pokrytá(J5m) Ve strmých březích Labe kol se vine(J5f) nad nimi vrby olše hlohy stinné(J5f) na lukách močál zbylý po povodni(J5f) tu a tam lípa a kaplička pod ní(J5f) Uprostřed města kostelíček malý(J5f) kol něho hřbitov spustlý chudičký(J5m) lip několik tu jež se neujaly(J5f) a farářovy v úlech včeličky(J5m) Za chrámem fara v listí rév se skrývá(J5f) a na svět jaksi s úsměvem se dívá(J5f) Dál stará škola střechou slunce svítí(J5f) nad vchodem nápis Uč se moudrým býti(J5f) Z ulice smutné vede alej stará(J5f) do zámku na němž dlouhý hlodal věk(J5m) Co ptáčat zpívá v aleji té z jara(J5f) co prochází se švarných děvčátek(J5m) U zámku park je velký zanedbaný(J5f) z kořenů růží bují šípek planý(J5f) dna vodojemů mech a tráva halí(J5f) zarostly cesty sochy oprýskaly(J5f) Toť jeviště Teď nechať vstoupí herci(J5f) Hle stezka úzká vede přes louku(J5m) jak tmavší páska pestrém na koberci(J5f) jde po ní rek náš v černém klobouku(J5m) Pod jeho střechou širou nekonečnou(J5f) lze tušit hlavu pro umělce vděčnou(J5f) Čas úředně však představiti reka(J5f) oponu vzhůru obecenstvo čeká(J5f) On klobouk smekl opona se zdvihla(J5f) a mimovolně přimhuřujem zrak(J5m) zář pronikavá před námi se mihla(J5f) jak se slunka by zved se tmavý mrak(J5m) To zasvítila jeho lebka holá(J5f) paprsky slunka jako gloriola(J5f) se v jasném kruhu kol ní odrážejí(J5f) a zbytky vlasů zlehounka se chvějí(J5f) Obočí hustá jako mračno dvojí(J5f) se nad očima hrdě zvedají(J5m) zrak těká všude nikdy nepostojí(J5f) a víčka jeho stále mžikají(J5m) Do polou halí obličej mu celý(J5f) vous bujný černý trochu prosivělý(J5f) a dýmka hrozná visí z jeho houští(J5f) z ní jako Perun šedá mračna pouští(J5f) Čamara sešlá polské šaravary(J5f) a lesklé čižmy pěkně zdobí jej(J5m) Zjev jeho celý volá z dálky Vari(J5f) jsem Prokop Skála cestu udělej(J5m) Divoce planou těkavé mu oči(J5f) a jako proutkem nonchalantně točí(J5f) mohutnou holí se Žižkovou hlavou(J5f) Tak po lukách se k zámku brodí travou(J5f) Ze zámku vyšel právě stařec malý(J5f) zastínil zrak svůj suchou pravicí(J5m) a pod ní oči náhle vzplápolaly(J5f) a úsměv sladký kmit se na líci(J5m) K poutníku z dálky obě ruce zvedá(J5f) a k němu kvapí že až hlava šedá(J5f) s čepičkou zlatou v chůzi se mu třese(J5f) Ach srdce celé v ústrety mu nese(J5f) Prokope volá dlouho jsem tě čekal(J5f) že konečně jsi ke mně přišel zas(J5m) Povědět musíš kde jsi stále těkal(J5f) kdes byl ten celý nekonečný čas(J5m) Ve službách vlasti Prokop vážně praví(J5f) Ať kdekolivěk vděčný národ slaví(J5f) své syny velké kterých více není(J5f) já pomáhat tam spěchám bez prodlení(J5f) Ty oslavovat kteří pro vlast mřeli(J5f) jí věnovali všechnu sílu svou(J5m) to srdce káže povinnost tak velí(J5f) já nevynechám slavnost jedinou(J5m) Po vlasti chodím ode města k městu(J5f) a podniknu i sebe delší cestu(J5f) ač sotva stačím údy bolí z toho(J5f) neb velikánů máme trochu mnoho(J5f) I zdejší obec teď se rozpomněla(J5f) čas nejvyšší však v pravdě k tomu byl(J5m) že slavnost velkou též by strojit měla(J5f) že jednou tady jakýs básník žil(J5m) Den slávy zítra nuže zde jsem celý(J5f) kam vlasť mne volá povinnost kde velí(J5f) Chci pro dnes užit pohostinství tvého(J5f) a posilnit se sklenkou mělnického(J5f) Jsi vítán vítán a stařec zahovoří(J5f) vše snesu ti co pustý chová dům(J5m) A došli k zámku vstoupli do nádvoří(J5f) gotickou branou jež se valí v rum(J5m) Kol mrtvé ticho nikde ani hnutí(J5f) Zeď hradební jest polo na spadnutí(J5f) a dům sám vetchý plný děr a mechu(J5f) jen břečťan halí po samou jej střechu(J5f) Vše pusto tady stařík truchle řekl(J5f) vznešená vrchnosť špatně vzpomíná(J5m) při slově vrchnosť čepičku svou smekl(J5f) a ze zámku již pouhá ruina(J5m) A já sám vetchý v zámku opuštěném(J5f) Zakýval hlavou se hlubokým stenem(J5f) a k nebi zvedl pohled plný bolu(J5f) My rozpadnem se jednou ve prach spolu(J5f) A chodbou temnou hosta svého vedl(J5f) ve skrovný pokoj ve svůj tichý byt(J5m) Tam Prokop Skála na pohovku sedl(J5f) a spěchal pak se dýmem zahalit(J5m) A zatím správec sháněl bez únavy(J5f) co spižírna a sklep co choval tmavý(J5f) Ač hody možná bohatší být měly(J5f) vesele sklenky o sebe přec zněly(J5f) Dva druzi sešli po dávném se čase(J5f) tož vyprávět si mnoho musili(J5m) Zhas dávno den noc venku černala se(J5f) a v jizbě posud sklenky zvonily(J5m) Vyprávěl Prokop jak se národ činí(J5f) že plno slávy po Čechách je nyní(J5f) a správec malý stěžoval si druhu(J5f) že samota mu valně nejde k duhu(J5f) A pozdě bylo myslím půlnoc skorem(J5f) když zacinkaly číše naposled(J5m) Kmet správec hosta dlouhým korridorem(J5f) se světlem v ruce do ložnice ved(J5m) Ložnice velká panskou byla jednou(J5f) teď puká strop a čalouny již blednou(J5f) a s pavučinou prach se na vše věsí(J5f) a hrobem zdá se postel pod nebesy(J5f) Hle obraz dívky proti loži visí(J5f) naň hostitel se truchle zadíval(J5m) a dlouho hleděl v dívčí něžné rysy(J5f) ač vrstvou silnou prach je pokrýval(J5m) Cos jako lítosť zachvělo mu retem(J5f) Růžové poupě svadlé před rozkvětem(J5f) Komtesa Anna šestnáct let jí bylo(J5f) když srdečko ji malé dobušilo(J5f) Již dávno tomu kleslým pravil hlasem(J5f) ach myslím že už celý lidský věk(J5m) však v tento pokoj zabloudím li časem(J5f) vždy na ten obraz hlednu mimoděk(J5m) Hle její velké modrojasné oči(J5f) kamkoli kročíš za tebou se točí(J5f) jak o soustrasť by prosily tě tiše(J5f) či jak by kohos hledaly tu spíše(J5f) Ach byla krásnou Je však pozdě hochu(J5f) a tvoje dýmka tuším zhasíná(J5m) My u sklenice zdrželi se trochu(J5f) a zítra slavnosť brzo začíná(J5m) Nuž dobrou noc Však teď jsem vzpomněl právě(J5f) při pouhé zmínce o zítřejší slávě(J5f) víš onen básník býval v zámku tady(J5f) písařem tehdy při tom zmíral hlady(J5f) To bývá tak děl Prokop zamyšlený(J5f) však ukáže mu národ vděčnost svou(J5m) Na jeho hrob a pomník drahocenný(J5f) se deštěm zítra věnce posypou(J5m) Vavříny palmy stužky plné zlata(J5f) znít jeho jménem každá bude chata(J5f) a budou zvučet noviny i zvony(J5f) a prodávat se z cínu medaljony(J5f) A Dobrou noc pak přátelé si přáli(J5f) V ložnici tiché Prokop osaměl(J5m) Vyhledl z okna Venku hvězdy plály(J5f) svit luny na skle lámal se a chvěl(J5m) Pak svíčku zhasil ulehl si v lože(J5f) Skráň do podušek atlasových vlože(J5f) se nutí k spánku sen však nepřichází(J5f) A měsíc žertem paprsky naň hází(J5f) Ložnice plna měsíčního svitu(J5f) a rek náš marně oči zavírá(J5m) a marně brání divnému se citu(J5f) jenž náhle se mu k srdci prodírá(J5m) To možná bázeň On a bát se k smíchu(J5f) však trochu teskno v hrobovém je tichu(J5f) z obrazu dvé jasnomodrých očí(J5f) tak divně patří a po něm se točí(J5f) Komteska Anna Po smrti snad straší(J5f) To pěkné dítě jako růže květ(J5m) A Prokop sám teď od sebe sen plaší(J5f) a rozvahu se snaží udržet(J5m) A hledí hledí ze tmavého rámu(J5f) zří sestupovat mladou sličnou dámu(J5f) Obličej její mile dětsky něžný(J5f) šatičky její jak obláček sněžný(J5f) Na vlasech pudru zlatý prášek leží(J5f) kol hebké šíje z krajků límeček(J5m) na hrudi útlé růžička je svěží(J5f) A květ i dívka mrtvy celý věk(J5m) Střevíčkem malým již se dotkla země(J5f) jen roucho bílé šelestilo jemně(J5f) při kroku jejím Ke stolu šla tiše(J5f) v paprscích luny vznášela se spíše(J5f) Ve starodávné usedla si židli(J5f) a v ručkách jejich papír zašuměl(J5m) Ač údy hrůzou pomalu mu stydly(J5f) zved Prokop hlavu všechno vidět chtěl(J5m) Teď zpozoroval teprv knížku malou(J5f) na stole ležet S pílí neskonalou(J5f) nepohnouc brvou děvčátko v ní četlo(J5f) Těm jasným očkám stačí luny světlo(J5f) Ta očka jasná Prokop dobře viděl(J5f) jak blankyt jejich tajný kalil žal(J5m) a kdyby nebyl hrdina se styděl(J5f) sám nad děvčátkem snad by zaplakal(J5m) Po tváři její slzičky se kradly(J5f) v tu knihu malou beze zvuku padly(J5f) a krůpěje jich staré listy pily(J5f) dnes dosyta se jimi opojily(J5f) A dlouho dlouho v čaruplné záři(J5f) nad knihou dumal světlý vábný zjev(J5m) Růměnec zkvetl v dívčí bledé tváři(J5f) pod pletí jemnou jak by vřela krev(J5m) Nadšení svaté ve zraku jí plálo(J5f) a rek náš viděl či se mu to zdálo(J5f) že s ňader útlých sňala kvítek svěží(J5f) a že ta růže na knize teď leží(J5f) Však toto spatřil sotva okem jedním(J5f) V tom měsíc uhas mračny zatopen(J5m) zjev náhle zmizel Tma jen byla před ním(J5f) a na víčka mu padl těžký sen(J5m) Jak opil by jej dech té slíčné růže(J5f) on tvrdě spal jak rek jen spáti může(J5f) Den dávno byl a městem hudba táhla(J5f) když otvíral zas oči poznenáhla(J5f) Se smíchem nad ním hostitel stál šedý(J5f) A Prokop rychle z lože vyskočil(J5m) u stolu ale zastavil se bledý(J5f) a rozechvěn se k starci otočil(J5m) Co značí toto promluvit moh s těží(J5f) Na stole kniha stará kniha leží(J5f) na knize růže sladce ještě voní(J5f) a jak by rosa třpytila se po ní(J5f) Když o zjevení vypravoval dlouze(J5f) hlas Prokopu se jaksi trochu chvěl(J5m) Však šedý správec hlavou kýval pouze(J5f) a vetchou knihu mlčky prohlížel(J5m) Pak na starý se obraz v dumách díval(J5f) a pohnutí své marně tlumil skrýval(J5f) Děl Pravda Divně jeho slova zněla(J5f) v živůtku dříve růžový květ měla(J5f) Ubohé dítě Slýchával jsem jednou(J5f) cos o nešťastné lásce vyprávět(J5m) Smrť sáhla na ni svojí rukou lednou(J5f) a čítali jí sotva šestnáct let(J5m) Uvadla touhou jak ta růže svadne(J5f) ach škoda škoda růžičky té vnadné(J5f) Hle zvedl knihu co komteska četla(J5f) za kouzelného měsíčního světla(J5f) Toť verše toho jehož jméno právě(J5f) jsi přišel slavit hymny jemu pět(J5m) snad k vavřínům a palmám k jeho slávě(J5f) též ona jeden přidat chtěla květ(J5m) A Prokop Skála rychle kvítek chytí(J5f) Chci přání její ihned vyplniti(J5f) Před jeho pomník mezi věnce skvělé(J5f) položím růži dárek od zemřelé(J5f) Však správec šedý zadržel mu ruku(J5f) Nech příteli zde vonný kvítek ten(J5m) Na světle denním ve slavnostním hluku(J5f) snad zmizel by jak kouzlaplný sen(J5m) Jen duchu patří dárek z mrtvých říše(J5f) na jeho knihu položme jej spíše(J5f) při hlučné vřavě křiku lidu všeho(J5f) nebude jistě přítomen duch jeho(J5f) Jásotem chvělo městečko se celé(J5f) prápory vlály s bran a stožárů(J5m) od rána zněly dlouhé řeči skvělé(J5f) a podvečer pak cinkot pohárů(J5m) V ložnici tiché zase opuštěné(J5f) květ růže ležel v knize otevřené(J5f) Ty staré básně plny vůně byly(J5f) však ve městě ji věru necítili(J5f)

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

474. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Letní rozhovor ženy s mužem (Stanislav Kostka Neumann)
  2. KDO PŘÍLIŠ ČEKAJÍ, OH, NECHŤ SE NEZKLAMOU... (Antonín Sova)
  3. Clown. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Noční cesta. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  6. SEN ČI ŽIVOT. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  7. Ohnivá jeskyně. (František Hajniš)
  8. HARFA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. TRAKTÁT O VLASTENECTVÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  10. VZPOMÍNKA. (Josef Svatopluk Machar)