Letní rozhovor ženy s mužem

Stanislav Kostka Neumann

Tu sedím vyšívám a nevidím než stro(Na) uzrá lupe a skvrny sluneč(Na) jež sví na trá a u zšed zdi domu(Na) spího kocoura Však v dáli sopeč(Na) jsou hory u nebes tam bouří vodody(Na) a města hučí tam jak moře zvl(Na) a moře zpí tam své níc sla vnady(Na) Oh tam i jablka jsou jinak měn(Na) Tu sedíš vyšíváš(Na) a šíji jak broskev brutnou máš(Na) a ruce tvé měk sameto(Na) jak roztanče lásko(Na) nad hed se sklá a vzléta(Na) že vidím náš sad(Na) plnič vnad(Na) a slyším v něm hudbu šalma(Na) Jsi krás v jeho zeleni(Na) s rukama ma jež nele(Na) jak boha kněžna(Na) a kdyby ses tu rozepjala(Na) a reflexům sladkým v pospas dala(Na) svá ňadra sněž(Na) jak dáv bohy byla bys(Na) a med by u tebe hledal hmyz(Na) Jsi krás vzneše v našem sa(Na) tak jako královna v pyšném hra(Na) však ve svě ve svě byla bys list(Na) jejž sra a ohluší trů svist(Na) bezcit šel by svět(Na) přes pošlapa vznět(Na) A přece chtěla bych ty dálky navštíviti(Na) hor temena a moří příboje(Na) a v davy veleměst se lač ponořiti(Na) do opoje pít jejich poje(Na) Tam jis slunečno je zcela jinou láz(Na) tam hluk je veleb a barvy bez šedi(Na) vše intensivnější že zrak se zavře báz(Na) a přece šťasten jest dřív než se zahle(Na) Tam oh tam(Na) toť věč klam(Na) jen těch kdož mar touží(Na) Kdo na lek do syta pil(Na) dne jednoho se navrátil(Na) jat steskem po rod louži(Na) A to byl snad básník snad dobrodruh(Na) ty však jsi pouze žena(Na) To byl snad básník snad dobrodruh(Na) jímž promluvit přál si ja bůh(Na) o dálkách slova jež posvěcena(Na) jsou teprve skutečnost(Na) Ty však jsi pouze žena(Na) tvá jest jen rozcena(Na) zvědavost(Na) jdeš li světem hltajíc všecko(Na) staneš tím čím jsi oh děcko(Na) propadnou ci se v mysl tvou(Na) jak ve hlubinu bezednou(Na) jež nevra nic(Na) či nad život skloníš se znavena(Na) pro pravou radost ztracena(Na) vším zhrdajíc(Na) jdeš li světem však pohlcona(Na) lidem a cem na pospas na(Na) ty ři naiv(Na) ve smyčce zahyneš lasciv(Na) Jen muž je stvořen pro lek svod(Na) žena je zrozena pro pev bod(Na) A přece v dálkách jen jen v dálkách možno cele(Na) štěp ži obrati o zra ovoce(Na) a přece v dálkách jen jen v dálkách že směle(Na) se probuditi vše co spalo hluboce(Na) Kde dálky pro tanec si pova ruce(Na) tam život hoden snad jen jména život jest(Na) kam se rozběhnout oh rozběhnout se prudce(Na) Byť smrti za cenu Byť bez vratu z cest(Na) kam se rozběhnout(Na) Slézati Alpy po mořích plout(Na) slyšeti Niagaru(Na) choditi Paříží Karou chodním po bazaru(Na) hltati zemi a tvorstvo jako alkohol(Na) toť jedno jen z mnoha oje(Na) blou střelky než nalezne pól(Na) však život to ne(Na) Život je veleb vnitř děj(Na) za pestrou oponou (Na) Řekl bych ten si horouc přej(Na) však toliko tvůrci a reci(Na) mohou ho doci přerozuce se(Na) z kukly se ce v bytost již nese(Na) pár křídel jak chvála pros existence(Na) jež protrhnouc oponu uzřela věnce(Na) nejvyšší radosti(Na) Život je veli blahoslavenství(Na) k němuž se kráčí přes ženství(Na) Vše ostatní je pouze stan(Na) v němž veleb ten děj jest hrán(Na) Vše ostatní střecha zdi a piře(Na) neb cetky hlou k neře(Na) Tu žena pouze smysl(Na) když piřů ctnost(Na) i lo je i mysl(Na) i práce i oddanost(Na) a na svém mís(Na) sto li pev a jis(Na) říc a nesouc(Na) Tu sedíš vyšíváš(Na) a myšlenky v daleku máš(Na) zatím co u tebe docela blízko(Na) touhou šeles břízko(Na) snad život pl božských vnad(Na) byl započat(Na)

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

423. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDO PŘÍLIŠ ČEKAJÍ, OH, NECHŤ SE NEZKLAMOU... (Antonín Sova)
  2. Ve starém zámku. (Karel Leger)
  3. DNY ZÁŘIJOVÉ (Viktor Dyk)
  4. U JEZERA. (Ferdinand Tomek)
  5. Tam, kde slunce zapadá. (Růžena Jesenská)
  6. BÁSNÍKU (Božena Benešová)
  7. Co krásy v horách. (Vojtěch Pakosta)
  8. OČI. (Karel Mašek)
  9. Blázinec. (František Cajthaml-Liberté)
  10. Noční cesta. (Jaroslav Vrchlický)