Ukolébavka.
Spi, ó spi, můj rozmilý,
matka tvá ti ustele,
ve spánku se nachýlí
k tobě boží andělé;
můžeš nyní klidně spát,
pak se zase bavit hrou,
dokud malý jsi a mlád –
houpy, houpy, houpy, hou.
Rodnou řečí žvatlati,
rodnou řečí písně pět,
však se ten čas nevrátí,
jinak bude za pár let:
tobě zle a hůře nám,
kteří drahou mluvu svou
chováme jak drahokam –
houpy, houpy, houpy, hou.
32
Vezmou nám tě z náručí,
třeba to byl těžký hřích,
cizím zvukům naučí,
pro vlastní mít škleb a smích.
Budem-li tě brániti,
pohrozí nám bídou zlou,
tak je chudák ve síti –
houpy, houpy, houpy,hou.
Pláčeš? Neplač, spi jen dál!
myMy tě přece nedáme,
ať nás třeba vyštvou v dál
za to moře neznámé,
vezmou krov nám, vezmou chléb,
víc nám vzíti nemohou,
máme ještě tvrdou leb –
houpy, houpy, houpy, hou.
Ale za to budem mít,
dítě moje, celý věk
v srdci těchu, v duši klid,
nikdy osten výčitek,
z tebe bude muže vzor,
nepoddajný povahou,
plný ohně tmavý zor –
houpy, houpy, houpy, hou.
33
Postavíš se v naši stráž
na tom českém severu,
budeš bít se, celý náš,
v sledním srdce úderu;
teď však můžeš klidně spát,
pak se zase bavit hrou,
dokud malý jsi a mlád –
houpy, houpy, houpy, hou.
34