Po práci.

A. K. Lešan

Po práci.
Rakev prostá, u ní svíčka, v rakvi stařec bledý, vpadlé tváře, vpadlá víčka na zapadlé hledy. V noci zápas plný strachu, potom tiché ráno – vidíš, starý, dobrý brachu, máš už dokonáno. Odbyto máš, starý hochu, a šlo to tak krátce, jako bys teď dřímal trochu z mdloby těžké práce. K soudu jdeš tak jako z dílny, kdy už večer kyne, s námi, starý brachu, sdílný, nebude to jiné. 41 Nespočinem dříve takytaky, nežli navždy usnem, vpadlé tváře, shaslé zraky, v hrobním tmavu dusném. A ta práce jak když vpíše někdo ji v tvou líci – spi jen dobře, tvrdě, tiše, jak spí pracovníci! 42