Hovor se strojem.

A. K. Lešan

Hovor se strojem.
Jen dále, dále – nikdy stát, jen dýchej a se toč, zde já, tam ty – však mám tě rád, sám nevím ani proč. Já v práci právě jako ty od rána den co den, až po večera mrákoty náš slyšet ráz i sten. Jsme jak dvou starých druhů pár, vždy spolu jeden let, já tebe ženu, jak jsem stár, a mne zas žene svět. A někdy to jde vesele a jindy těžce zas, však dobří spolu přátelé jsme byli celý čas. 58 Však, brachu, mně sníh na skráň kles’, a krátí se mi dech, a ty jak prvně šel bys dnes, jsi jeden smích a spěch. Ty’s učil mne jít v práci dnem – a nemysliti víc! Ba, hloupost! Ještě zahvizdnem’ si spolu z plných plic! 59