STRÁŇ V ČERVENCI
Důvěrné styky nás pojí
rozkoší květnatou:
mne i vonící stráň,
uléhám na ni denně
s milenkou svou:
úsměvy a zpěvem
splácíme jí daň.
Jako teď:
luční koník zakroužil vzduchem,
vrčí jak dětský aeroplánek..aeroplánek...
zřítil se v travnatý stánek.
Silnicí pod chlumem
lavina prachu se valí,
auto vztekle jí prchá a štěká,
ospalou alej leká.
[16]
Kukátkem sjíždíme v údolí, v dáli,
lovíme naše vesničky,
které sní jako jesličky
z kouzelné stavebnice.
Elhenice.
Zdá se, že širý svět obejme směle
lásky náruč a přivinout vřele
jej na srdce může..může...
A přece: oči zastihly právě,
jak klesá nemocná chudobka v trávě,
shýbám se, cítím, jak paže se chvějí,
jak těžká je mroucí květinka ruce,
jež před chvílí chtěla svět objati prudce
a nyní nemůže zachránit ani
kytičku na slunné stráni
[17]