Po utišení nesčíslných požárů(Na)
když soumraky jak popel plný jisker v závějích(Na)
se položily mezi válčícími tábory(Na)
svých sladkých bratří hledat vyšli jsme(Na)
v příměří(Na)
A podle blednoucího vyzáření aureol(Na)
jsme krásné hlavy jejich poznali(Na)
opřené o kamenné polštáře(Na)
jak ve snění(Na)
Však páry jitra nového se srážely(Na)
na jejich čelech rosou smrtelnou(Na)
a v onen večer který šero své(Na)
nad tisíci dní našich rozestřel(Na)
pod všemi svými polibky jsme cítili jich tahy tázavé(Na)
a vynucený jejich úsměv záhadný(Na)
Bdít budeme nad stany bratří spících v modlitbách(Na)
a stromy vody země budou s námi teskniti(Na)
i města přátelská Uprostřed černých oceánů zničení(Na)
ostrovy mlčenlivé budou naše sny(Na)
a loďstva mrtvých v horká pásma plujících(Na)
na horizontech siných světel uzříme(Na)
Nehoří všechny květy tvé se všemi hvězdami(Na)
nad hroby nesčíslnými jak lampy náhrobní(Na)
za večerů v oktávu tajemném tvých vítězů(Na)
A nestvořil jsi miliony jazyků(Na)
od hořkých povzdechnutí trav a mechů pokorných(Na)
až k výmluvnosti plamenů a bílých sluncí v zoufalství(Na)
by zakvílely v tisíciletích tíž kletby tvé(Na)
žal věcí pomíjejících(Na)
A ze všech břehů kosmu nepláče(Na)
šílenství rukou marně rozpjatých(Na)
tep srdcí oddělených nekonečnostmi(Na)
Hřmí ve všem žíravé tvé proudy propastné(Na)
vře jimi kámen krev i myšlení(Na)
oblaky věcí věčný vítr v nesčíslné formy přelívá(Na)
a místa jednoho se netkl nikdo rukou ani myšlenkou(Na)
dvakráte(Na)
A naše vlastní bytost záhadná(Na)
Na hranici své žalmy pějící(Na)
v šarlatném plášti plamenů(Na)
s lehkostí jak obraz nekonečna ve zracích(Na)
tíž provinění tajemného nesoucí(Na)
sen tragický tohoto vesmíru(Na)
V ohnivých řasách měnivých a nádherných(Na)
jež do tváře jí šlehají tvým větrem zdouvané(Na)
a vesmír dávají jí zříti plameny jak závojem(Na)
v třesení zatajeném stojí vztýčená(Na)
A rozjařená jako v šílenství(Na)
tisícům smrtí v ironické tahy pohlíží(Na)
z všech černých rukou přijímá číš halucinací(Na)
a ve přípitku extatickém životu(Na)
a slunci smíření a nadějím(Na)
až ke dnu v temné rozkoši ji dopíjí(Na)
a dychtivě svou ruku vztáhne po nové a po nové(Na)
od věků k věkům nenasycená(Na)
rty žárem žízně v jedno s číší ztavené(Na)
při každém odtržení ledového kovu(Na)
krvácející(Na)
Dni naše nocí odděleny jsou(Na)
však naše noci jako vlna vlny dotýkají se(Na)
všech nocí vesmíru(Na)
Setkání naše odloučením jest(Na)
a odloučení naše setkáním(Na)
a v setkání i odloučení bolest jediná(Na)
jíž nejvyšším jest výkřikem(Na)
mlčení(Na)
Však ráno v šiku svém až státi budeme(Na)
kruh slunce žhavý k zemi obrácen(Na)
polnice měděná v tajemných rukou září zastřených(Na)
hromovým hlaholem se zachví válečným(Na)
A smrti poselství(Na)
zvuk letem vibrujících šípů světla nejtajnějšího(Na)
včel hudba mystická nad vegetací duchů vířící(Na)
melancholický úder tvého ladění pro výši tónů v hymnech vítězství(Na)
po věky znějící nad naší hlavou zazvoní(Na)
signály z nejžhavějších ohnisk tvého bojiště(Na)
jež vyvolené volají na křídla neviditelná(Na)
by kryli útok těžkooděnců tvých zápasících na zemi(Na)
Všech duší hloubkami se rozhlaholí najednou(Na)
a tisíceronásobně se roztříští tvým celým stvořením(Na)
chodbami nesčíslnými tvých labyrintů mlčících(Na)
žaláři podzemí a zahradami jar(Na)
i galeriemi tvých lilijových světel kouzelných(Na)
Co naše bolest v těchto jistotách a závratích(Na)
a oddanostech jejichž gesta podobna jsou zoufalství(Na)
V jiskření úsměvů jak v hledí oslňující(Na)
svých tváří sinou bledost ukryjem(Na)
a k bratřím obrátíme zraky radostné(Na)
jak prameny v nichž jitřní slunce odrazilo se(Na)
i budou podobenstvím zdroje svatého(Na)
kde jako zrna písku k výši zdvižená(Na)
všech vodstev rovnováhou tajemnou(Na)
souhvězdí rozmetená ethernými vlnami(Na)
v azurech bolesti a spravedlnosti(Na)
se usmívají zlatým vířením(Na)