Setba
Jak selskou silou dýší naše role,
jež zorával pluh víry staleté.
Toť úrodná prsť poctivá a žírná,
z níž jistě dobrá setba vykvete.
Ta setba, která smíří křivdy, viny,
jež musí všechny rány vyhojit
svou drahou vůní, kouzlem domoviny,
jež poutem srdcí pojí český lid.
Až na lánech, jež předci vzdělávali,
se moře klasů k žatvě rozvlní,
den přijde světlé, požehnané sklizně,
jež srdce mírem, láskou naplní.
17