SEN MELANCHOLIKA

Emanuel Lešehrad

SEN MELANCHOLIKA
Zda přestane mé choré srdce bolet? Jak teskné ptáče lapené do tenat úzkostně pláče. Podivné stíny chví se před mým zrakem..zrakem... Mé bílé dlaně marně spínají se k modrému nebi. Zahrady září nejpestřejším kvítím, jak zlaté ráje, jež jsou otevřeny mladistvým srdcím. Mým celým tělem proudí sladká rozkoš, neznámá, krásná, jako úsměv máje, když kráčí hvozdy. Ó, sličná Vesno, milenko mé duše, nech zajásat v mém srdci svoje zpěvy jen jednou v žití. 5

Kniha Když kvetou růže (1904)
Autor Emanuel Lešehrad